Orlické hory NET | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Suchý vrch 995 m
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Nejvyšší kóta v samostatném, většinou zalesněném hřebenu, který Tichá Orlice odděluje od vlastního hřebenu Orlických hor. Přes vrchol vede Jiráskova horská cesta. Kramářova chata na vrcholu byla od poloviny devadesátých let z důvodu nepodařené privatizace dlouhou dobu uzavřená, v roce 2003 dokonce vyhořela. Dlouhou dobu tak fungovala pouze rozhledna. Naštěstí proběhla v letech 2011-2012 kompletní rekonstrukce a obnovená chata je i s rozhlednou opět otevřena pro veřejnost. Na Suchý vrch vede úzká silnička z Červenovodského sedla, kterým prochází silnice č. 11.
Suchý vrch je dvouvrcholový protáhlý masiv, nejvyšší bod Bukovohorské hornatiny. Do tisícimetrové výše mu schází pouze pět metrů. Druhý, nižší vrchol (983 m n.m.) se nazývá Bradlo. Je tvořen atraktivním mrazovým břidličnatým srubem s až 5 metrů vysokými špicemi a převisy. Vede přes něj Jiráskova červená stezka a je odtud nádherný výhled.
Geologická stavba Suchého vrchu je totožná s hlavním pohořím Orlických hor, které Bukovohorská hornatina na jihovýchodě ukončuje. K dojmu izolovaného pohoří příspívají nejen hluboká údolí obou Orlic (Divoké na Zemské bráně, Tiché Orlice pod Mladkovem), ale i prudký zlomový východní svah spadající do Králické brázdy. Po Suchém vrchu dříve probíhala zemská hranice mezi Čechami a Moravou. Ta byla totožná s průběhem vodního rozvodí Labe a Dunaje. Hranice rozvodí se zde ostře lomí a sestupuje do Králické brázdy, kterou takřka kolmo protíná a stoupá na protilehlý Jeřáb, na jehož svahu pramení Tichá Orlice. Zemská hranice se v 60. letech posunula více na východ, hranice rozvodí zůstala Suchému vrchu věrná.
V sedle mezi oběma vrcholy byla v roce 1928 postavena podle plánu architekta Jaroslava Stejskala Kramářova turistická chata. (Historie Suchého vrchu je však ještě starší - už v r. 1925 zde byla nákladem 10.000 Kčs vybudována dřevěná útulna pro turisty k ochraně před nepohodou.) Základní kámen byl položen 22.8.1926, slavnostní otevření proběhlo za široké účasti místního obyvatelstva 6.7.1928. Výstavba chaty se stala demonstrací síly českého turistického hnutí, pronikajícího stále více do pohraničních, z velké části německých oblastí. I proto dostala jméno prvního prvorepublikového předsedy vlády Karla Kramáře. 26.8.1937 se na chatě zastavil na oběd prezident Dr. E. Beneš se svým štábem při inspekční cestě po opevnění. V jeho doprovodu byl i tehdejší náčelník gen. štábu, arm. gen. L. Krejčí.
Rozhledna vedle chaty, z níž je rozhled na Orlické a Bystřické hory, Kralický Sněžník, kotlinu u Králík, Hrubý Jeseník, Žamberecko aj., byla postavena jako vodárenská věž v letech 1931 - 32 podle návrhu architekta A. Parkmanna. Po roce 1938 chata vystřídala řadu majitelů a několikrát změnila jméno i podobu. Dne 16.3.1939 byla chata zabrána německou armádou a byl v ní zřízen rehabilitační ústav pro zraněné letce. Po válce byla opět otevřena veřejnosti. 16. února 1945 navštívil chatu i Petr Bezruč, který do pamětní knihy vepsal tyto verše:
V roce 1953 byla chata převzata armádou (výměnou za Luční boudu v Krkonoších) a byla využívána jako rekreační středisko pro armádu až do roku 1961, kdy se vrátila do používání široké veřejnosti. Rozhledna byla v šedesátých letech osazena televizními anténami, a zároveň byla zasklena horní terasa. V osmdesátých letech zmizela celá vrchní část věže pod kovovou kuželovitou nástavbou a pro vyhlídku zbyl už jen spodní prosklený ochoz. V září 1984 byla nedaleko chaty postavena z dálky viditelná ocelová šestiboká věž, 48 m vysoká, sloužící jako telekomunikační zařízení.
Kramářova chata .... krásný protějšek Masarykovy chaty, vlastní vodovod s výbornou vodou, elektrické světlo, ústřední topení, koupelna, koupaliště, silnice až k chatě. Dosud 8 pokojů se 16 l., 2 nocl. s 23 l. " (J. Dostál, Orlické hory, 1931)
Chata byla od poloviny devadesátých let z důvodu nepodařené privatizace dlouhou dobu uzavřená (a zcela bez vnitřního zařízení), pouze rozhledna byla v sezóně přístupná. V noci 16.7. 2003 vypukl v opuštěné chatě požár. V MF Dnes v této souvislosti vyšly dva články - Opuštěnou Kramářovu chatu zachvátil požár ze 17.7. a Požár Kramářovy chaty zřejmě způsobil žhář z 18.7. "Příčinu požáru se přes dlouhé vyšetřování za pomoci speciálně vycvičeného psa nepodařilo objasnit. Téměř veřejným tajemstvím ale je, že chatu zřejmě někdo úmyslně zapálil. "Jsou to už jen dohady, ale vyloučit se to rozhodně nedá, bohužel ani dokázat, nebylo dosti důkazů," uvedl jeden z policistů, který se případem zabýval. "Podařilo se sice najít ohniska požáru i chemické látky, ale pak byl případ odložen," uvedla mluvčí hasičů Vendula Horáková." (MF Dnes, 10.12.2003)
O chatu již dříve usilovalo Sdružení obcí Orlicko s tím, že ji i za podpory Pardubického kraje opraví a zprovozní (článek v MF Dnes z 4.1.2003 - Sdružení obcí chce opravit chatu na Suchém vrchu).
V současné době vlastní objekt chaty firma CVS Žamberk, s.r.o. (CVS – Červená Voda – Suchý Vrch). V období let 2011 až 2012 proběhla rekonstrukce chaty s důrazem na maximální přiblížení původnímu vzhledu budovy. V červenci 2012 byla chata po dlouhé době opět otevřena pro veřejnost.
Podrobné informace o poskytovaných službách na Kramářově chatě - www.suchak.cz
Plochý hřeben Suchého vrchu a Bukové hory nabízí ideální terénní podmínky pro běžky. Jsou zde tři strojově upravované tratě. Bližší informace zde. Na svazích Bukové hory se pak nachází Ski areál Buková hora Čenkovice - spolu s Deštným a Říčkami nejznámnější lyžařské středisko Orlických hor - www.ski-cenkovice.eu
Proměny rozhledny
Viz také Rozhledny Orlických hor
Asi 3 km od Suchého vrchu, na kótě Bouda 845 m n. m. byla v letech 1936 až 1938 postavena stejnojmenná dělostřelecká tvrz Bouda jako součást čs. předválečného opevnění. Pevnost je tvořena pěti objekty a značně rozsáhlým systémem podzemních chodeb a sálů, sloužících jako muniční sklady, válečná kasárna, strojovna, filtrovna atd. I když je počtem objektů nejmenší tvrzí čs. opevnění, je zároveň největším muzeem opevnění na území České republiky. Od roku 1990 zde probíhají rekonstrukční práce, v průběhu několika let se podařilo zpřístupnit pro širokou veřejnost téměř celou tvrz. V roce 1995 byla pevnost Bouda Ministerstvem kultury ČR prohlášena za kulturní památku. Kontaktní údaje, popis prohlídkových tras a provozní dobu muzea naleznete zde.
Na vrcholu Suchého vrchu stával v dávných časech krásný zámek, v němž bydlel král se svojí půvabnou dcerou. Měl ji velmi rád, ale ona byla svévolná a neposlušná a způsobila otci mnoho hoře a starostí. Jednoho dne mu došla trpělivost a proměnil svou dceru i se zámkem ve skálu, v níž je uzamčena princeznina duše. O mnoho století později přišel ke skále pastýř a našel ji otevřenou. Když vešel dovnitř, našel tam překrásnou dívku, jež právě pekla koláč. Přistoupil k ní a ona si mu začala stěžovat na svůj smutný osud a zapřísahala ho, aby ji vysvobodil. Když svolil, připravovala ho na to, co se stane: "Objevím se tu po několik nocí. Poprvé přijdu v podobě žhnoucího vepře a v rypáku budu mít klíč. Ten mi musíš vytrhnout za pomoci téhle hůlky." S těmito slovy mu hůlku podala a pokračovala: "O druhé noci mi bude žhnout jen půlka těla a v rypáku ponesu kroužek. I ten mi musíš s pomocí hůlky vzít. Třetí noc bude žhnout jen má hlava a v rypáku ponesu meč. Až mi ho vezmeš, řeknu ti, co máš dělat dál. Uposlechneš-li mé rady, přinese ti to štěstí!" Následující noc čekal pastýř u skály.
Přesně o půlnoci se spustil strašlivý rámus a objevil se vepř sršící oheň
na všechny strany. Pastýř se ale tak lekl, že nebyl schopen nic dělat.
Vzmohl se jenom na útěk. Doprovázel ho nářek a bědování vepře, který zmizel
ve skále. Zakletá princezna prý čeká na své vysvobození dodnes. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||