Orlické hory

Foto Rudolf Remeš
foto Rudolf Remeš

 

 

 

Orlické hory ničí dusík
MF Dnes, 22.5.2006

Místo kyseliny sírové teď na hřebeny prší kyselina dusičná, lesy chřadnou dál

 

Hradec Králové - Stav lesů v Orlických horách, které před 20 lety patřily k porostům nejvíce postiženým spadem sloučenin síry, se ani po dvou desetiletích nijak nezlepšil. Lesníci tvrdí, že kyselinu sírovou, která na hory pršela za minulého režimu, teď vystřídala kyselina dusičná. Je to proto, že se do ovzduší dostává daleko víc oxidů dusíku zejména z prudce narůstající dopravy.

Alarmující stav lesů nejen v Orlických horách potvrzuje více než dvě stě odborníků, kteří nedávno vydali společnou zprávu, že české lesy nadále chřadnou.

Síru vystřídal dusík

„Orlické hory dostaly v minulosti zabrat ze všech českých lesů asi nejvíc. Je to tím, že na ně nepadají jen škodliviny z Čech, ale i z Polska, a to ještě ve větší míře. Dřívější síru vystřídal dusík zejména z dopravy, který má devastující účinek. Půdu okyseluje stejně jako síra. Kromě toho je to ale vynikající hnojivo, takže stromy po něm rostou rychleji, než by měly, nejsou tak pevné a jsou náchylnější k lámání, vymrzání i k napadení houbovými chorobami,“ říká zástupce vedoucího Správy Chráněné krajinné oblasti Orlické hory Zdeněk Záliš. Podle výsledků sledování Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského v Brně klesly v období let 1988 až 1998 emise oxidu siřičitého z 2164 na 700 kilotun. Vzrostly naopak hodnoty oxidů dusíku ze spalin automobilů. Podle zprávy Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti Opočno z roku 2002 spadne ročně na jeden hektar v Orlických horách 49 až 60 kilogramů dusíku.

Přetrvávající škodliviny v půdě potvrzují i největší vlastníci lesů v Orlických horách. „Nijak se to nezlepšilo. Přibyl dusík, který smrku chutná, ale dřevo je pak nevyzrálé a láme se,“ říká ředitel Kolowratských lesů Jaroslav Kohoutek.

Pomůže víc listnáčů?

Alarmující zpráva vědců upozorňuje i na malý podíl listnatých dřevin. Podle nich jsou přirozené smíšené lesy a kdyby byl vývoj přirozený, rostly by v nich nejčastěji duby a buky. Podíl smrku by činil 11 procent a zastoupen by byl zejména na horách. Dnes smrky rostou na 53 procentech plochy českých lesů.

Odborníci z Orlických hor si však myslí, že razantní zvýšení listnáčů na horách je nereálné.

„Jsme rádi, když do lesů dostaneme pět, deset, případně dvacet procent listnáčů. Klimatické podmínky na horách listnáčům nesvědčí, nehledě na to, že vysoké zastoupení smrku na hřebenech je přirozené,“ říká Záliš.

„Na horách se po razantním kácení v 70. letech vysazovaly i listnáče, ale spíše vydržely smrky a kleče,“ říká Jiří Zatloukal, vedoucí lesní správy podniku Lesy Janeček Kvasiny. Vědci radí, aby se nekácelo plošně a aby se vysazovaly stromy, které na dané místo patří. Nemělo by se dotovat třeba vysazování smrků ve středních polohách. Část vytěženého dřeva by měla zůstávat v lesích, protože je zdrojem živin pro různé rostlinné a živočišné druhy.

„Už nyní spolupracujeme s vlastníky a snažíme se na hřebenech, kde je stav horší, vybírat takzvaná biocentra, kde je les stabilnější a je tam i víc listnáčů. Tyto plochy chceme postupně rozšiřovat. Zda se záměr podaří, však budeme vědět až asi po třiceti letech,“ říká Záliš. Někteří vlastníci si myslí, že by měl pomoci také stát. „Hospodaříme podle pravidel, které nám určuje lesní zákon. Stát však může dojít k názoru, že když se nedá ovlivnit působení prostředí, například přísun škodlivin, bude dobré, když v některých oblastech vyroste alespoň něco. Bude mít tedy jiné nároky na hospodaření, ale pak se musí změnit i pravidla,“ míní Kohoutek.

„Stát bude třeba chtít, abychom v některých lesích přestali hospodařit. To by nám ale musel nahradit stejně jako zemědělcům,“ tvrdí Zatloukal.

VLADIMÍR BÍLEK

 

 

Co poroste na horách
EKONOM, 5.2.2004

Místo smrků by se měly více sázet listnáče - jenže ty nepřinášejí zisky.

Mezi odborníky zuří spor, co sázet na horách. České lesy jsou v ohrožení, ale to už tu jednou bylo: Čtenáři Aloise Jiráska si možná vzpomenou, jak národní buditelé krutě mrzli, protože dříví prostě nešlo sehnat. Za Marie Terezie a Josefa II. byla situace natolik zoufalá, že musely být přijaty reformy podporující pěstování lesů. Úřady prosadily umělé zalesňování i ve vyšších polohách, například v Jeseníkách a Beskydech. K masové produkci byly nejvhodnější smrkové monokultury. Toto dědictví v podstatě přetrvává dodnes, i když stát již mnoho let prosazuje větší zastoupení listnatých stromů (podle Lesů ČR činil podíl listnáčů v roce 1950 asi 12,5 %, nyní je 22,8 % a bude se zvyšovat na 35 %).

 

ROZLOHA LESŮ a evidovaná zásoba dřeva na území ČR za posledních sto let vzrostly. Plocha lesa se zvýšila zhruba o deset procent, zásoby dřeva se podle dostupných údajů přibližně zdvojnásobily. Nejde jen o statistiku, rozdíl je často vidět z pouhého porovnání starých a současných fotografií. Pomineme-li oblasti povrchové těžby uhlí, bezprostřední okolí velkých měst a imisemi nejpostiženější horské partie, téměř všude je dnes zeleněji - stromů je víc a jsou vyšší.

V poválečných letech bylo zalesňování státní prioritou. Stromy se navíc samy rozšířily díky změnám života na venkově. Dokud měl každý vesničan krávu, pár koz a spoustu králíků, byly všechny stráně pečlivě vysekány a spaseny, takže nemohly zarůstat. V pohraničí se to změnilo po odsunu Němců, na většině území po přechodu na zemědělskou velkovýrobu v 60. letech. Dalším důvodem je, že oproti minulosti rostou stromy ve střední Evropě rychleji. Způsobeno je to zřejmě oteplováním, a také nechtěným hnojením dusíkem - z emisí vznikajících v průmyslu a v dopravě.

Věc má ale několik háčků: Stromy sice rostou rychle, ale zhoršuje se jejich odolnost a zdravotní stav. Protože obsahují větší množství dusíku, víc chutnají nebezpečným parazitujícím houbám. Přísun dusíku navíc pomáhá stromům růst jen tehdy, dokud není dosažena určitá mezní koncentrace.

 

ORLICKÉ HORY dnes vypadají málem jako velehory. Jejich nejvyšší část je téměř bez vzrostlých stromů, z hřebenové cesty se otevírají úžasné výhledy. Ještě v druhé polovině 70. let tam všude rostl vysoký les. Stromy odumřely - na první pohled podobně, jako předtím v Krušných či v Jizerských horách, jen to trvalo déle. Novým smrkům se v Orlických horách zase moc nedaří. Choroba má přitom trochu jiné příčiny i odlišný průběh, než měla zkáza v severozápadních Čechách. Zatímco tam stromy v 70. letech hynuly kvůli vysoké koncentraci škodlivin v ovzduší třeba během několika týdnů, v Orlických horách jde o dlouhodobější proces. Dochází k postupné degradaci půdy a les chřadne. Stromy jsou slabé, takže se nedokážou dobře vyrovnat s událostmi, které by zdravý porost měl bez větší úhony přestát (zvýšený výskyt houbového patogenu, mrazivá zima, suché léto, prudké deště, náhlé změny teplot, přívaly sněhu, dobrý rok pro kůrovce atd.). Každá taková kalamita churavějící stromy ještě více oslabí. Jejich stav je patrně nejhorší v republice.

 

TŘI ROKY PROBÍHAL v Orlických horách vědecký průzkum, který vedl odbor geochemie České geologické služby (ČGS). Byla shromážděna data o půdách, složení vody, atmosférické depozici, proběhlo modelování dalšího vývoje vlastností půdy.

"Rozdíl oproti ostatním pohořím je v tom, že zatímco jinde depozice škodlivin dramaticky klesly, v Orlických horách nikoli," řekl Ekonomu Jakub Hruška, náměstek ředitele ČGS. Hřeben se táhne ze severu na jih tak, že jej kvůli převládajícímu proudění silně zasahují exhalace dusíku, které vznikají například v automobilové dopravě a při spalování zemního plynu. Tato depozice postupně mění vlastnosti půdy: Snižují se koncentrace důležitých živin, zejména hořčíku a vápníku, naopak se uvolňuje vyšší množství hliníku. Tento prvek je v půdě běžný (podoba slov hlína a hliník není náhodná), ale když je vymýván kyselými dešti, dostává se do kořenů stromů, kde působí jako jed. Orlické hory přitom mohou sloužit jako předobraz toho, co v budoucnu nejspíš čeká všechna česká pohoří.

"Poškození půd stresuje stromy, zvláště smrky," řekl Hruška. "Problémy se projevují ve výškách od 700 či 800 metrů nad mořem. Se sírou to přitom bude v následujících třiceti letech zřejmě pořád stejné, s dusíkem se to asi bude ještě zhoršovat. Vzniká tedy dost dramatická otázka, jak v těchto oblastech dál pěstovat les," dodal.

 

ODPOVĚĎ SNAD DÁVÁ nevelká lokalita Komáří vrch. Jde prakticky o jediné místo na celém hlavním hřebenu Orlických hor, kde se ve výšce nad 900 metrů dochoval vzrostlý les. Je smíšený. Kromě smrků tam rostou především buky.

"Listnatý nebo smíšený les lépe odolává acidifikaci. Smrky si pod sebe škodliviny stelou. Listnaté stromy lépe snášejí i hliníkovou toxicitu," vypočítává Hruška. Jenže podle jeho názoru záměr nahradit jehličnany například výsadbou buků a javorů naráží na lesnickou praxi, neboť pro lesníka strom rovná se smrk. "Smrk má zdaleka nejvyšší ekonomickou hodnotu. Majitelé lesů měli vždy profit ze smrkové kulatiny, zájem o dříví z listnatých stromů je nesrovnatelně menší. Lesníci proto budou nadále trvat na maximálním pěstování smrků v horách, i když tam lesnické hospodaření nemůže být v dohledné budoucnosti nikdy ziskové," obává se Hruška.

Vztaženo k rozloze státu, horské lesní oblasti nejsou příliš velké, přitom téměř všechny leží v chráněných krajinných oblastech nebo národních parcích. Dá se však čekat, že požadavky na mnohem větší zastoupení listnáčů narazí u majitelů, kteří trvají na smrcích a po státu budou nejspíš požadovat především další letecké vápnění. "Orlické hory byly vápněny mnohokrát. A pomohlo to?" ptá se Hruška.

Na chřadnoucích stromcích pod Velkou Deštnou je vidět, že pokud vápnění vůbec pomáhá, samospasitelné není. "Vápnění má význam v tom, že na čas neutralizuje půdu," vysvětluje Hruška, "ale stromy, které už rostou, nemají takové prudké změny podmínek - byť k lepšímu - rády." Řešením by podle něj mohlo být rezignovat na hospodářskou funkci horského lesa. Pokud by se na hřebenech nesázelo nic, nejprve by tam podle něj vyrostlo "nějaké býlí" a pak by se uchytily náletové stromy, pravděpodobně jeřáby.

"Vyrostl by tam les, ale trvalo by to dlouho a vypadal by jinak, než bychom si představovali," soudí Hruška.

 

Miliony na obnovu

Státní příspěvky na obnovu lesů poškozených imisemi

Rok Miliony Kč

1998 30,0

1999 33,9

2000 25,9

2001 28,4

2002 22,3

2003 24,5

Pramen: Ministerstvo zemědělství

PETR KORBEL

 

 

 

Jaký les a za jakou cenu - Stále stejné chyby a stejné písničky stav našich hor nezlepší
RESPEKT, 17.3.2003

V článku Nic než dřevo (Respekt č. 8/2003) jsme upozornili na přetrvávající přízeň, jíž se v řadách našich lesníků těší monokulturní smrkový les, a kritizovali dotační politiku státu, která tento nešťastný stav významně nemění. Reakce Jana Duhy (Víc než dřevo, Respekt č. 10/2003) výstižně ilustruje lesnický postoj: sázíme více listnáčů, než požaduje platná legislativa, tak co ještě chcete? K výtkám vůči systému dotací pak uvádí: "Už letmý pohled do podmínek podpory ukáže, že jsou dlouhodobě nastaveny tak, aby vedly k postupné změně druhové skladby lesa směrem od monokultur k porostům smíšeným." Klíčové je přitom právě slovo "postupné". V současném pojetí totiž "postupnost" připomíná vtip o vpádu sovětských vojsk, která sem přijela dočasně na "jeden furt".

Jak nám rostou smrky

Jak se tedy úsilí lesníků podporované současným systémem dotací promítá do druhové skladby lesních porostů? Podle údajů Zprávy o stavu lesa a lesního hospodářství ČR zabíral smrk v roce 1990 54,7 % plochy lesní půdy. O deset let později pak již "o celých" šest desetin procenta méně. Potenciální přirozený podíl smrku na dřevinné skladbě našich lesů však činí podle stejného zdroje 11,2 % a "doporučený" (zřejmě myšleno "plánovaný") podíl 36,5 %. Při současném lesníky proklamovaném nadstandardním tempu představuje tedy dosažení doporučeného podílu smrku na druhové skladbě lesa sotva pár století práce. Pro úplnost dodejme, že buk, který by v přirozených podmínkách byl pravděpodobně naší nejhojnější dřevinou, pokrýval v roce 1990 5,4 % lesní půdy a za posledních deset let se jeho podíl zvýšil jen o šest desetin procenta.

Druhovou skladbu lesa samozřejmě nelze změnit za rok či desetiletí. Nicméně chlubit se za daného stavu věcí prohlášením, že v jedné z posledních oblastí rozsáhlejších listnatých lesů u nás - chráněné krajinné oblasti a současně biosférické rezervaci UNESCO Křivoklátsko, dosáhla výsadba listnatých dřevin 42 %, což přesahuje požadavky platné legislativy minimálně o 15 %, je opravdu zarážející.

Podobně František Davídek z oblastního inspektorátu Křivoklát (Lesy ČR) v pořadu Nedej se! (21. 2.) odůvodnil výsadbu smrkových sazenic na místě vymýceného bukového lesa požadavkem lesního hospodářského plánu, aniž by mu došlo, že tím usvědčuje sebe i kolegy. Lesní hospodářský plán totiž lesníci vytvářejí sami. Příznačné je, že ani Davídek nezapomněl zdůraznit, že "lesní správa při výsadbě dodržuje, a dokonce i překračuje procento melioračních a zpevňujících dřevin" (tedy vhodných listnáčů).

Aby toho nebylo málo, má tento argument při vší své slabosti ještě další povážlivou trhlinu: platné právní předpisy skutečně ukládají povinnost zajistit při obnově lesního porostu určitý minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin, navíc lze na tuto činnost získat státní podporu. Tyto meliorační a zpevňující dřeviny však musí být v porostu zachovány jen do doby, než začnou utlačovat hospodářskou dřevinu, pak mohou být směle vyřezány, což se v praxi zhusta dělá.

Vápno věčně zelené

Zpochybnění námi navrhovaného přístupu k regeneraci odumřelých či poškozených horských lesů s poukazem na lesní vegetační stupňovitost je dalším lesnickým evergreenem, který Jan Duha ve svém textu prezentuje. Ve shodě s dalšími lesníky považuje "za základní dřevinu nejvyšších poloh našich pohoří smrk a kosodřevinu, zatímco z listnáčů se jen tu a tam objevuje jeřáb či bříza a v nižších polohách také buk". Výsledkem takového vidění lesa je přetrvávající zalesňování rozvrácených horských smrčin opět převážně smrkem. Tento přístup doprovází neustálé volání lesníků po potřebě dodávání živin do těchto neduživých smrkových mlazin. V roce 2000 tak činily dotace na letecké vápnění a hnojení lesních porostů 75 milionů korun!

Snad nejilustrativnější je v tomto ohledu situace v Orlických horách. Smrkové mlaziny, pokrývající značnou část vrcholové části hlavního hřebene, trpí podle údajů lesníků kritickým nedostatkem některých živin. Z tohoto důvodu bylo v roce 2000 a opět v roce 2001 letecky vápněno více než 1000 hektarů lesa ve vrcholové části Orlických hor, ovšem bez valné změny zdravotního stavu smrkových mlazin. V omezeném rozsahu pokračovalo vápnění i v roce 2002 a bylo by s podivem, kdyby média s počátkem letošního jara nepřinesla obligátní zprávy, že ošetřené porosty jsou přes všechnu péči docela na umření, a celou proceduru je proto nutné zopakovat i letos.

Ve střední části hlavního hřebene Orlických hor se přitom nachází plošně nevelký, ale překvapivě vitální dospělý smíšený porost smrku a - věřte nevěřte - buku (třináctihektarová přírodní rezervace Komáří vrch). Lokalita se nachází v nadmořské výšce bezmála 1000 m a podobné lesní porosty pravděpodobně v minulosti pokrývaly převážnou část hřebene. Otázkám, proč se smrku ve společnosti buku daří, když většina okolních porostů dávno vzala za své, a nakolik lze z hlediska této lokality nahlížet na poměry celého pohoří, nevěnují lesníci větší pozornost, ač i laik tuší, že zde může ležet klíč k celému problému.

Prozatím nad očekávání se k světu mají buky a také javory kleny vysázené v polovině 90. let minulého století na experimentální ploše Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti v nejvyšší poloze Orlických hor na Velké Deštné (nadmořská výška 1100 m. n. m.). Kromě toho se buk a jeřáb slibně spontánně prosazují i v některých dožívajících či obnovených smrkových porostech.

Podobná situace se v různých obměnách a s různou naléhavostí dotýká prakticky všech našich pohraničních pohoří.

Les jako družstevní lán

V závěru příspěvku Jana Duhy jsme jím nepřímo označeni za "zelenou lobby", která brání využívání lesa a "o trvalé udržitelnosti života pouze hovoří, zatímco lesní hospodáři vytvářejí postupným uplatňováním trvale udržitelného hospodaření v lesích předpoklady pro jeho dosažení". Naše námitky však ani v nejmenším nesměřovaly a nesměřují proti hospodářskému využití lesa. Jde jen o to, jaký les a za jakou cenu využívat.

Domníváme se, že přetrvávající sveřepá výsadba smrků i na nevhodná stanoviště či uplatňování takových opatření, jako je pravidelné velkoplošné vápnění a hnojení lesních porostů, představuje spíše formu intenzivního zemědělství se všemi jeho neblahými důsledky na kvalitu vypěstovaných produktů i samotnou půdu než proklamované trvale udržitelné hospodaření.

Jeňýk HOFMEISTER, Jakub HRUŠKA. Autoři jsou biogeochemici.

 

 

Odumírání českých lesů pokračuje
Lidové noviny, 6.3.2003

Desetitisíce hektarů lesů v Česku jsou stále v kritickém stavu. Odumírání lesů je kritické především v pohraničních oblastech většiny hor. Jednou z nejvíce postižených oblastí zůstávají Orlické hory, kde se situace v posledních letech vůbec nezlepšila. Lesy zaujímají v České republice více než 2,6 milionu hektarů. Mezi nejvíce narušená místa patří oblasti Krušných hor, Jizerských hor, západní části Děčínského Sněžníku, Krkonoš, Orlických hor, Kralického Sněžníku a Jeseníků. Tyto oblasti představují zhruba dvě procenta plochy ČR. Mezi hlavní příčiny odumírání lesů patří hlavně "dědictví minulosti", tedy chemizace půdy, velké množství síry vypouštěné z tepelných elektráren a dalších továren a s tím spojené kyselé deště. V posledních letech sice těchto negativních faktorů ubylo, stav lesů se však výrazně nezlepšil. "Situace se nezlepšila, bude to trvat ještě desetiletí," tvrdí Tomáš Staněk, ředitel odboru ochrany lesa ministerstva životního prostředí (MŽP). Ke starým zátěžím se přidaly nové. Nedávný dvouletý výzkum příčin poškození lesů v oblasti Hrubý Jeseník odhalil, že na odumírání lesů má podíl i rostoucí automobilová doprava. "Ta je jednou z příčin stresového faktoru, který negativně ovlivňuje růst stromů," řekl David Kuňák, pracovník společnosti Ekotoxa, která výzkum prováděla. Dalším faktorem zůstává i stále velká koncentrace mokré síry v ovzduší. Z údajů firmy ČEZ vyplývá, že byly výrazně odsířeny všechny elektrárny: "V roce 2000 vypustil ČEZ jen devět procent oxidu siřičitého z celkového množství vypuštěného v roce 1992." Před dvěma lety tak ČEZ vypustil do ovzduší podle vlastních údajů kolem 60 tisíc tun oxidu siřičitého.

Kritická situace v Orlických horách

Výzkum Ekotoxy poukázal na to, že "oproti roku 1994 vůbec neklesla koncentrace mokré síry v roce 2000 a zůstává stále vysoká". "Snížení koncentrace síry je možné odsířením elektráren ČEZ, které je sporné, a snížením spotřeby uhlí u lokálních topenišť," uvedl Kuňák. Nejkritičtější situace je v Orlických horách, kde je ohroženo 2700 hektarů lesa. Je o to vážnější, že jde o mladé stromy. "Pokud je postižen mladý strom, může buď živořit, nebo odumře. Dá se to přirovnat k HIV pozitivnímu člověku, kterému stačí ke konci málo," míní Zdeněk Záliš z Chráněné krajinné oblasti Orlické hory. Jsou známy dvě hlavní cesty, jak lesům pomoci. Jednou z nich je vysazování listnatých stromů, které mají větší schopnost pohlcovat škodliviny ze vzduchu. Tuto biologickou cestu prosazuje především MŽP. "Z našich fondů poskytujeme vlastníkům lesů prostředky na nákup a výsadbu listnáčů," uvedl Staněk. Druhou cestou je meliorační vápnění, kdy se půda obohacuje vápníkem, aby se snížila její kyselost. Tuto chemickou cestu prosazuje ministerstvo zemědělství. "My prosazujeme biologickou cestu, ale převažuje chemická, což se nám nelíbí," dodal Záliš. Vápnění totiž může lesním porostům i uškodit. "Aby se tomu zabránilo, je třeba vycházet z lokálních podmínek," dodal Kuňák. MŽP chce předložit vládě návrh zákona, který by rozlišil stupně poškození lesa.

MARKÉTA KUTILOVÁ

 

 

PROBLÉMY HOSPODAŘENÍ V LESÍCH ORLICKÝCH HOR POHLEDEM VLASTNÍKA - Rozhovor s Janem Kolowratem Krakowským (JKK), správcem Kolowratského majetku Ing. Jaroslavem Kohoutkem (K) a vedoucím LS Jaroslavem Linhartem (L)
Lesnická práce 11/2002

Ing. Jan Kolowrat Krakowský

  • narozen 19. 8. 1958 v Duchcově
  • v roce 1968 emigroval s rodiči do Rakouska (Dolní Rakousy)
  • vystudoval a pracoval v oboru rybářství
  • do Rychnova nad Kněžnou se trvale přestěhoval v roce 1995
  • vlastní zámky Rychnov nad Kněžnou a Černíkovice, 5 230 ha lesa a rybářský závod

Správa Kolowratských lesů

  • lesy restituoval Janův otec Kryštof Jaroslav Kolowrat Krakowský (absolvent SLŠ Trutnov s praxí v oblasti Krušných hor v 50.letech) v roce 1992, který je spravoval do roku 1999, kdy ho vystřídal jeho syn
  • po Ing. J. Husákovi převzal řízení správy Kolowratských lesů v letošním roce Ing. Jaroslav Kohoutek (absolvent LF VŠZ Brno, s praxí v lesnictví od roku 1970)

 

Ve zprávě o stavu porostů v Orlických horách prezentované na konferenci v Hradci Králové se píše o mnoha možných příčinách hynutí porostů. Kde vidíte hlavní příčinu vy?

JKK: My jsme viděli, že se nám něco děje v lese, a nevíme, co. Proto jsme povolali všechny odpovědné instituce, aby nám pomohly.

K: Myslíme si, že jde asi o součet všech těch nepříznivých skutečností, ale přece jenom tomu “něco” muselo dát impuls a nebyla to jen tuhá zima. Ten spouštěcí mechanismus je zřejmě v něčem jiném. Na podzim mohla přijít např. jednorázová či několikrát se opakující imisní záležitost či havárie (např. 14. 10. 2002 jsme našli na Internetu zprávu o úniku oxidu siřičitého ze Spolany). I v loňském roce byly podobné havárie, možná i neohlášené a nejen ve Spolaně. Říkám to ze svého lesnického pohledu, nemůžu to nijak dokázat, neumím dělat rozbory jehličí, neumím to “chytit”, navíc ani nevím co. To považuji za největší fiasko konference v Hradci. Tam se konstatovaly některé, někdy i protichůdné skutečnosti. My jsme chtěli dát dohromady odborníky, kteří by jednoznačně řekli: “ano, jsou to imise, nebo nejsou”. Teď jsme v takovém stavu, že ani nevíme, co si máme myslet.

Také jsem se tam ptal, zda máme v současnosti, ve srovnání s historií imisního poškození v ČR, v pořádku legislativu a metodiku. Jestli prostě nezkoumáme něco jiného, jestli nehledáme z nějakého stereotypu síru a dusík a skutečnost je úplně někde jinde? Odpovědět mi nikdo nedokázal.

Mluvil jste o náhlé změně ovzduší na podzim minulého roku . První problémy s hynutím porostů se však objevily již kolem roku 1995, takže jde o dlouhodobější problém.

K: Ale pořád to narůstá. Loňská zima byla extrémnější, bylo tady více sněhu.

Takže myslíte, že loňská zima mohla být tím dalším impulsem?

K: Nějaké postrčení to mohlo být, ale že by byla příčinou, tomu nevěřím. Dříve tady byly takto extrémní zimy určitě také, někdy i horší. To nemůže být rozhodující pro zdravotní stav lesa. Myslíme si, že podstata je jinde, v imisní zátěži. Nevím, jestli jdou emise z našeho území. Poslední dobou to vypadá, že za to mohou všechny ostatní státy, jenom my ne. Máme odsířené elektrárny, ale nevím, jestli je v pořádku legislativa, pokud si emise měří provozovatelé sami a ne nezávislý orgán. Navíc celorepublikový průměr nám nic neříká o situaci v Orlických horách.

L: Měl by se hledat zdroj emisí a pak musí následovat postih. Například zvýšené koncentrace dusíku nemohou být z automobilového provozu, protože tady tak intenzivní není, musí se sem odněkud dostat.

Po nálezu plodnic houby Ascocalyx abietina rakouskými výzkumníky v roce 2000 jste ji označovali jako hlavní příčinu hynutí. Tuto teorii jste již opustili?

L: Tato houba byla objevena v Orlických horách již někdy v roce 1997, tuším Ing. Nárovcem z VÚLHM v Opočně.

K: Já jsem tady tehdy nesloužil, ale myslím si, že každá houba je až druhotnou příčinou. Ve zdravém lese by se takto nerozšířila.

JKK: Prvotní ve smyslu prvního živého organismu, který napadá oslabené stromy.

Jak jste spokojeni se spoluprací s výzkumem a odpovědnými institucemi?

K: Spokojen mohu být tehdy, když dostanu jednoznačné výsledky, když se dozvím, co se tady děje. Nejsme spokojení, protože vlastníkovi odchází les a my nevíme proč a jak tomu zabránit. Na koho se máme obrátit? Dosud žádné výsledky nemáme. My potřebujeme vědět, jak máme dál hospodařit. Vyhazujeme peníze soukromé a nepřímo i státní, protože zalesňujeme s dotací plochy, na kterých stromky vzápětí odcházejí. Chtěli jsme proto nějaký impuls, např. že nemůžeme hospodařit podle LHP, který není ničím jiným než lesním zákonem převedeným do konkrétního lesa. My však lesní zákon nemůžeme sami změnit, takže požadujeme změnu legislativy či výjimku od odpovědných orgánů, abychom alespoň přestali plýtvat penězi do doby, než budeme znát příčiny a možná opatření ke zlepšení stavu lesa. A to jsme zatím nikde neslyšeli, ani na zmíněné konferenci.

JKK: Proč sem ještě nebyli pozváni zástupci z EU nebo jejich orgánů a institucí pro životní prostředí a neřešil se problém Orlických hor v mezinárodní spolupráci?

Jak hodláte v těchto podmínkách hospodařit? Musíte, i přes nejasné závěry konference, mít představu o dalším provozním postupu.

K: Jediný závěr, který jsem si z Hradce přinesl, je možnost návrhu na rozšíření pásem ohrožení, který ale v podstatě nic neřeší. Byl tam i návrh na možnost hospodaření s nižším zakmeněním. Na otázku výchovy měla odpovědět státní správa, a to jsme opět u výjimek. My jen nechceme vyhazovat peníze.

Jestli tomu dobře rozumíme, tak se jedná o možnost nějaký čas v postižených oblastech nehospodařit.

L: Pokud se nezjistí příčina a nepřijmou nějaká opatření k nápravě, tak v některých lokalitách budeme rozhodně čekat na další vývoj a žádat státní správu, aby nám udělila výjimku ze zákona, např. prodloužení dvouleté lhůty na zalesnění holiny.

K: Jestli to bude nejekonomičtější cesta, tak ano. Možná že se stane, že nám nic jiného ani nezbude.

Z jakého důvodu chcete sázet kleč?

K: Když jsme brzy na jaře zjistili, jak je popálený smrk pichlavý i ztepilý, tak jsme přemýšleli o kleči, která byla po zimě netknutá. Ale už v létě bylo poškození vidět i na ní. Chtěli jsme se prostě něčeho chytit, jako v minulosti třeba břízy nebo smrku pichlavého, abychom měli alespoň zakrytou půdu a nedocházelo k erozi.

Takže teď už o výjimku k výsadbě kleče žádat nebudete?

L: V některých hospodářských souborech je možné sázet kleč, tam to samozřejmě využívat budeme, v jiných lokalitách nám to LHP ani správa CHKO nedovoluje, jsou zásadně proti výsadbě nepůvodních dřevin.

JKK: Ale co je zde nepůvodní dřevina, to nám nikdo nevysvětlil. Např. “nepůvodní” dřevinu olši zelenou tady sázet povolí, ale kleč ne.

K: Jsou tady místa, kde ji budeme muset sázet, ať ochránci přírody chtějí či nechtějí, protože pro nás je to pořád lepší, když tu něco roste. Abychom nakonec nebyli rádi, jak otec pana hraběte napsal už někdy před pěti lety, že v některých případech tam poroste alespoň tráva.

Ptáme se proto, že výsadba kleče nám přišla zvláštní, jestliže je produkčně bezcenná, problematická z hlediska CHKO i postižená houbou Ascocalyx. Jedině snad z hlediska myslivosti by mohla mít nějaký význam.

L: Pro myslivost nemá také žádný význam. Naopak, ještě zhorší podmínky pro zvěř. Chceme, aby tam vůbec něco rostlo a poskytlo i kryt pro další produktivnější dřeviny.

Neuvažujete tedy v poškozených oblastech o orientaci na myslivost?

JKK: Ne.

S jakými dalšími dřevinami počítáte při zalesnění?
K: My nemáme moc možností. LHP předepisuje možné dřeviny do každého lesního typu. Navíc jsou Orlické hory dost specifické, máme hranici lesa posunutou dolů proti jiným horám, jsou zde extrémnější stanoviště a navíc je hřeben nastaven kolmo na větrné proudy z České kotliny. Bříza pýřitá zde také není původní, ale SCHKO ji povolila vysazovat. Bylo jí tady hodně, ale všechna odešla. Takže to byla také taková cesta pokusu a omylu. Máme zde jeřáb a buk místech, kde ho dokážeme ochránit. To, co jsme slyšeli v Hradci - “sázejte buk a jeřáb”, my víme a celou dobu je sázíme, ale například buk tady odchází také.

Proč jste na konferenci vyjádřili nespokojenost s výpočtem škod?

K: Dostali jsme obsah toho výpočtu asi před týdnem. Jejich metodika zjednodušeně vypadá takto: přišlo se na plochu, spočítaly se poškozené či odumřelé stromky a násobily se cenou za sazenici a její zasazení. Nic víc. To je málo, to přece není les! Kde je ztráta na přírůstku, na zisku, na degradaci lesa? Navíc les má mnoho dalších mimoprodukčních funkcí, které tady podle mého názoru převažují nad zájmy vlastníka. Proto je to les zvláštního určení nebo les ochranný les.

Jaká je tedy Vaše představa o výši škod?

K: My můžeme zatím vycházet pouze z hrubých odhadů. Já nedokážu říct, jestli je to 135 milionů nebo 280 mil. Kč, ale těch celkových 10 mil., z toho 6 mil. Kč u nás, je k smíchu. To nestačí ani na zalesnění. My jsme se dost trefili, když jsme odhadli naše poškození na 2000 ha, protože ÚHÚL po inventarizaci uvedl asi 1800 ha.

JKK: Chceme nejdříve co nejobjektivněji vědět, jestli je správná naše představa nebo ÚHÚLu. Proto hledáme, respektive už jsme našli firmu, která udělá znova nezávislé šetření, a podle výsledku budeme zvažovat další kroky, chceme však, aby tam byly zohledněné všechny škody.

Včetně zmíněné újmy na mimoprodukčních funkcích?

JKK: To si myslím, že je větší zájem státu než náš. To by si měl objednat stát.

Jak si představujete způsob uhrazení škod?

K: Já se domnívám, že jestliže je způsobená škoda, tak ten, kdo ji způsobil by měl mít povinnost ji odstranit nebo zaplatit. Pokud původce neumí identifikovat vlastník, tak k tomu slouží stát. Na co ho potřebuji? Aby mi zajistil věci, které nedokážu sám nebo aby mě určitým způsobem ochránil. Proto chceme, aby v tom byl zapojen stát, a hledáme v něm oporu.

Jak se stavíte k vápnění?

K: Neumím odpovědět, protože naši výzkumníci nám nejsou schopni říci ano nebo ne.

Jste schopni za této situace udržet rentabilitu hospodaření?

K: Situace není jednoduchá, když přičteme ještě klesající ceny dříví. Naštěstí poškození není zatím ve spodních partiích, kde se dříví dá zpeněžit. Ale například vysoký obsah dusíku způsobuje paradoxně enormní objemové přírůstky, ale zhoršuje kvalitu. Doufáme, že tu kvůli dusíku nebudeme těžit jen paletové dříví. Hledáme cesty, abychom mohli hospodařit ze ziskem. Jestli bude poškození pokračovat současným tempem, kdy v roce 1995 byly zasaženy pouze nejvyšší partie a dnes už jsme v 700 metrech, za tři roky můžeme být opět níže, tak potom se nemá cenu o rentabilitě bavit. Zatím děláme všechno možné a za přispění dotací od státu jsme byli minulý rok nad nulou. Letos je situace ještě těžší.

Víme o Vašich výhradách k lesnímu zákonu. Co máte konkrétně na mysli?

JKK: Samozřejmě nesouhlasím s lesním zákonem, protože je absurdní. Je postaven tak, aby vyhovoval státu, ne vlastníkům lesů a ostatním. Musí se kompletně předělat, aby někdo nemohl rozhodovat za mě o mém majetku, když si platím své lesnické odborníky, kteří za svou práci ručí. Nemluvím zde o menších majetcích, které potřebují odbornou správu, pokud nemají svou vlastní.

Jaké jsou Vaše vztahy se správou CHKO?

JKK: Nejsou dobré. Podle mě tam převládá myšlení z minulé doby. CHKO si prostě prosazuje svou ideologii bez ohledu na vlastnická práva. My nechceme sázet monokultury, ale nechceme všude sázet jen buk - pouze tam, kde se mu daří. Ochránci přírody a MŽP a jeho instituce by si měly hlídat průmyslové subjekty, které životní prostředí ničí, a ne lesnictví, které naopak životní prostředí spoluutvářejí. Kdyby se chovali jako členové Greenpeace, kteří hlavně upozorňují na průmyslovou problematiku, tak nic neřeknu. Jeden člověk z CHKO mi řekl: “Na co jste si to bral, tak majetek vraťte státu!”. To je přeci urážka, ten člověk nemůže znát pojem soukromé vlastnictví, a jestli ho nezná ani stát, tak je to velice špatné.

K: Nechceme poslechnout jejich pokusnictví. Nic proti tomu, my to budeme dělat, ale za peníze. Stát může do určité míry nařídit z hlediska zájmu o mimoprodukční funkce způsob hospodaření, ale protože si to vlastně objednává, tak za to musí nějakým způsobem zaplatit (úlevy, dotace apod.).

JKK: Je spousta věcí, které nepochopím. Proč chce MŽP rozhodovat o lesích, ale ne o zemědělství? Asi proto, že by si to zemědělci nenechali líbit. Jak mohou nějací lidé z CHKO, kteří nejsou zvolení, rozhodovat o lidských právech? To pak nemusíme vůbec chodit k volbám.

Myslíte, že jinde v Evropě to funguje jinak? Tam jsou ekologické organizace silnější než u nás. Vy jste přeci žil dlouho v zahraničí, takže můžete srovnávat.

JKK: Ideální stav samozřejmě není nikde, ale má to určitou logiku. Když chce stát či samospráva nějakou část přírody chránit, tak přijdou a zeptají se mě, jestli bych např. souhlasil s omezením či vyloučením hospodaření po určitou dobu. Pokud souhlasím, sepíšeme smlouvu, ale dostanu zaplaceno za ušlý zisk.

Jak se díváte na budoucnost? Považujete stále rodový majetek jako požehnání nebo jako břemeno?

JKK: Jako požehnání. Je to rodinný majetek a je to také moje povinnost. Člověk musí být optimistou, ale samozřejmě někdy začíná pochybovat. Už bychom měli vstoupit do Evropské unie, aby “vítr foukal také odjinud”. Ministerstva asi neumějí problematiku vyřešit a jdou proti sobě. Nevím, co si o tom mám myslet.

Děkujeme za rozhovor

Michal Třeštík, Jan Klíma

 

 

POŠKOZENÍ LESŮ ORLICKÝCH HOR
Tisková zpráva VÚLHM publikovaná v časopise Lesnická práce 10/2002

Po letošní zimě došlo k opětovnému poškození lesních porostů v Orlických horách. Přestože ani v dalších pohořích ČR, zatížených v minulosti silným znečištěním ovzduší, není zdravotní stav lesů ještě stabilizován, k tak výrazným škodám jinde nedochází.

Podle nové studie o zdravotním stavu lesů v Orlických horách, kterou zpracoval VÚLHM a ÚHUL v současné době v hřebenové oblasti Orlických hor výrazně poškozeno více než 1000 ha lesů. Nejvíce postiženy jsou mladé porosty smrku na JZ straně od nadmořské výšky 800 m. Na SV straně hor jsou poškozeny pouze oblasti v blízkosti hlavního hřebene. K úplnému odumření došlo v některých případech podsadeb pod zbytky původních porostů. Vyčíslení reálné škody v nejvíce postižených porostech dosahuje částky 2,5 milionu korun, přitom nejvíce postiženi jsou soukromí vlastníci lesů - Správa Kolowratských lesů a Lesy Janeček s.r.o.

Současná situace smrkových mlazin je komplikována mimo jiné tím, že se v nich projevuje několik různých typů poškození současně. Od roku 2000 se v Orlických horách projevuje odumírání spodní části korun mladých porostů smrku ztepilého a pichlavého. Výrazné je vždy po zimách s vysokou sněhovou pokrývkou - tedy v roce 2000 a 2002. Toto poškození, při kterém dochází k červenání a opadu jehličí ve výšce do 1,5 m, je spojováno s výskytem houbového patogenu Ascocalyx abietina, jehož masivní výskyt se v těchto porostech zjistil v červnu 2000. Tato houba je ovšem dosud považována za saproparazita, u něhož se nepředpokládá schopnost napadat zdravé jedince. Za další z možných spolupůsobících faktorů se považuje krátkodobé znečištění ovzduší v období před napadnutím sněhové pokrývky či koncentrace škodlivin ve sněhu během jeho odtávání.

Na jaře 2002 došlo v celé hřebenové oblasti Orlických hor také ke zčervenání a následnému opadu jehličí letorostů v horní části korun. Tento jev se projevil u smrků všech věkových tříd, nejvýraznější byl ovšem právě u mlazin, kde v kombinaci s dosavadním poškozením způsobil závažné narušení jejich zdravotního stavu. Prvotním působícím faktorem byl v tomto případě průběh teplot během zimního období 2001/02, který vedl k ojedinělým mrazovým škodám na lesích i v dalších pohořích. V případě Orlických hor bylo působení meteorologických faktorů posíleno pravděpodobně nevyvážeností výživy, ke které dochází kvůli vysokým spadům dusíku ve srážkách (ročně 49 - 60 kg na hektar). Analýzy VÚLHM prokázaly u poškozeného jehličí vyšší poměr dusíku k draslíku než u zdravých jedinců. Přitom zvýšené obsahy dusíku v jehličí prodlužují období růstu a omezují vyzrávání letorostů, draslík naopak podporuje odolnost vůči nízkým teplotám. Působení uvedených faktorů mohou posilovat nárazově zvýšené koncentrace oxidu siřičitého, případně některé další škodliviny.

Dalším typem poškození je žloutnutí dospělých smrkových porostů, které se ovšem nepřekrývá s již uvedenými případy. V případě žloutnutí jde o prokazatelný nedostatek hořčíku, který se od roku 2000 odstraňuje vápněním dolomitickým vápencem v rámci programů MZe ČR.

Mezi opatření, která studie VÚLHM a ÚHÚL navrhuje, patří, kromě doporučení konkrétních pěstebních postupů v poškozených porostech, také dočasné omezení výsadby smrku na rizikových lokalitách a jeho případná náhrada vhodnými listnatými dřevinami, příp. i jehličnany (kleč, modřín), úprava výživy a mrazuvzdornosti aplikací draselných hnojiv a doplnění zásoby hořčíku ve vybraných lokalitách aplikací vápnitého dolomitu. V odůvodněných případech lze uvažovat i o udělení výjimky z lesního zákona v povinnosti zalesnění holin do dvou let.

I při maximálním úsilí mohou tato opatření přinést očekávaný efekt teprve v horizontu desítek let. Do té doby je nutné v Orlických horách posílit monitoring zdravotního stavu lesů a příčin poškození.

Podle tiskové zprávy VÚLHM, redakce LS


 

Odumírání orlických lesů způsobuje několik příčin naráz
Ekolist.cz, 14.9.2002

Lesníci snad konečně přišli na to, co způsobuje masivní odumírání mladých smrkových porostů v Orlických horách. Podle nové studie, zpracované Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti a Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů , je příčinou odumírání lesů několik různých typů poškození najednou. ČTK to dnes řekl ředitel Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Richard Slabý.

Mladé porosty jednak napadá parazitická houba, jejíž velký výskyt v porostech lesníci zjistili před dvěma lety. Další příčinou je malá odolnost smrkových porostů vůči mrazu, vyplývající z převahy dusíku nad draslíkem ve výživě stromů.

K poškození došlo nejvíce předloni a letos, kdy na horách napadlo velké množství sněhu. Odborníci se proto domnívají, že škodliviny ve sněhu při jeho tání byly další příčinou poškození, jež se projevuje zrezivěním a padáním jehličí.

Nyní je v Orlických horách poškozeno přes 1000 hektarů lesů, nejvíce v nadmořských výškách nad 800 metrů. Škody činí asi 2,5 miliónu korun a nejvíce jsou postiženy Kolowratské lesy a Lesy Janeček.

Výzkumníci ve studii doporučili dočasně omezit výsadbu smrku v rizikových místech a nahradit ji listnatými dřevinami, modřínem nebo klečí. Současně radí začít s vápněním a aplikací draselných hnojiv. Majitelé lesů by také měli dostat výjimku z povinnosti zalesnit holiny do dvou let. V nynějším stavu by se mohlo jednat o zbytečnou práci, míní lesníci.

ZDENĚK RYCHTERA

 

 

 

Zachraňte les

Respekt, 5.8.2002

Po letošní zimě došlo v Orlických horách ke kalamitě, kterou nikdo nečekal: po dvanáctiletém boji s dědictvím sirnatých emisí bolševické éry zde začaly najednou usychat tisíce hektarů mladých smrčin. Příčinu katastrofy měla odhalit analýza Výzkumnému ústavu lesního hospodářství a jeho experti měli během června navrhnout i způsoby řešení. S měsíčním zpožděním - minulý týden - předal ústav výsledky své analýzy Ministerstvu zemědělství. "Jsem s výsledkem hluboce nespokojen - nejsme schopni přesně říci, co se tam děje," říká autor dokumentu Vít Šrámek. Dříve se veškeré lesní katastrofy přičítaly vysoké koncentraci oxidu siřičitého (SO2), vznikajícího spalováním hnědého uhlí. Protože v posledních letech emise síry poklesly o 85 %, mělo se všeobecně za to, že s umíráním českých lesů je konec. "Věřili jsme v obrat," říká Šrámek, "ale lesy hynou pořád - a my nevíme proč."

Podle pana Šrámka se lze o příčinách současných katastrof zatím jen dohadovat. On a další výzkumníci z ústavu lesního hospodářství za jeden z hlavních důvodů považují dusík z narůstajícího automobilismu, který se hromadí v půdě dlouhodobě devastované předchozími emisemi. I přes tato upozornění, o kterých hovoří i půl roku staré studie ministerstva životního prostředí a geologického ústavu, začalo ministerstvo zemědělství bleskově konat podle zarytých strategií, jimiž se tu po desítky let zastíraly důsledky strašlivého otrávení země sírou: stovky hektarů postiženého lesa už jsou chemicky pohnojeny a další stovky čekají na povápnění.

Přestože zásah přijde daňové poplatníky minimálně na 15 milionů korun, podle ekologických aktivistů může situaci spíš zhoršit než pomoci. "Je tu hrozba, že zásah ještě víc poškodí celý narušený ekosystém - změní charakter půdy," upozorňuje Jaromír Bláha z Hnutí Duha. "Okamžitý lék za současného stavu lesů neexistuje - jediné opatření schopné zastavit další smrt českých lesů je změna zdejší lesnické politiky. To znamená opustit smrkové monokultury ve prospěch smíšených lesů a tomu přizpůsobit i dotace, nedělat holoseče, nechávat v lese část dřevní hmoty k regeneraci půdy a podobně," dodává Bláha. A zmíněná Šrámkova analýza s ním souhlasí: "V nejvíce postižených oblastech by se měla omezit výsadba smrků a začít s výsadbou listnatých stromů," píší výzkumníci. Pro ministerstvo zemědělství je to však nepřijatelné. "Problém lesního hospodářství leží mimo lesní hospodářství," říká náměstek pro lesní hospodářství Pavel Rybníček. "Nemohou za to smrky, ale emise síry a dusíku." Podle ekologů je však takovýto přístup přímo sebevražedný. "I z nových studií je jasně patrné, že smrk prostě pod vlivem klimatických změn nevydrží," varuje Bláha. "Je to jen otázka času, kdy po téhle cestě dojdeme k absolutní likvidaci zdejších lesů."

ELIŠKA BÁRTOVÁ



Proč umírají lesy? Zatím nikdo neví
MF Dnes, 5.6.2002

Předpoklady, že odumírání tisíců hektarů smrkového lesa v Orlických horách způsobuje málo známá houba, se nepotvrdily. Hlavní příčina ekologické katastrofy, která se výrazně projevila po letošní zimě, stále není známa. "Houba stromy napadá až jako následný škůdce," řekl Luboš Meloun z rychnovského okresního úřadu. Poškození lesů se projevuje zrezivěním jehličí. Nejpostiženější jsou mladší porosty. "Do příštího týdne by měl Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti zpracovat návrh opatření, která by pomohla odhalit příčinu kalamity," uvedl Meloun. Stromy v Orlických horách odumírají zhruba od nadmořské výšky 750 metrů. Nejvíce jsou však napadeny porosty na hřebenech hor. V 80. letech se poškození týkalo asi dvou tisíc hektarů, nyní už kolem šesti tisíc hektarů. Jednou z dřívějších příčin poškození lesů může být vysoká kyselost země. Velké množství kyselých sloučenin zřejmě bylo způsobeno škodlivinami vypouštěnými do ovzduší z uhelných elektráren. Podle Melouna na zdraví stromů nepříznivě působí i přeměna původního smíšeného lesa ve smrkové monokultury.

ČTK

 

Kdo zaplatí ekologickou katastrofu na horách?
Hradecké noviny, 4.6.2002

Imisní poškození lesů v Orlických horách dosáhlo rozměrů ekologické katastrofy. Výzkum na zjištění neznámé příčiny a náhradu škod bude zřejmě financovat stát.

Orlické hory - V nadmořské výšce nad 700 metrů umírají jehličnany v tisících hektarech. Ve srovnání s rokem 2000 jsou nové škody dvojnásobné. Na plochách osázených smrkem pichlavým hrozí holiny, u smrku ztepilého odumřely horní partie korun, naopak nejodolnější je kleč. Mezi poškozené vlastníky porostů patří nejen Lesy ČR, ale i soukromí majitelé Janečkovi a potomci šlechtických rodů Kristina Colloredo-Mansfeld či Jan Kolowrat Krakowský. "Televizní štáb po zhlédnutí lokalit tvrdil, že zde nebude problém natočit horor. Realita je skutečně děsivá," poznamenal Kolowrat, kterému v Orlických horách patří 5130 hektarů lesů a vše doložil čísly. V roce 1997 byla na jejich majetku imisemi zasažena plocha 350 hektarů, což činilo 138 ha jehličnanů, o dva roky později to již bylo celkem 484 ha a 190 ha lesů, předloni 751 a 381 ha.

"Letos jsme se dostali odhadem na dva tisíce hektarů plochy," bilancoval. Vedoucí referátu životního prostředí při rychnovském OkÚ Luboš Meloun považuje umírání lesů za smutnou událost. Příroda tím však přirozeně reaguje na skrytý problém. "Nejdříve je důležité zjistit příčinu a teprve potom můžeme hledat viníka. Je však nesmysl, abychom v tomto případě jednali podle standardního postupu, kdy majitelé lesa musí poškozenou část vykácet a na své náklady vysázet nové stromky," míní Meloun."Po vypracování znaleckého posudku by stát mohl náhradu škody vymáhat na konkrétním viníkovi, ale to je pouze teorie. Jinak by vše mělo být financováno ze státních prostředků, " tvrdí Meloun z OkÚ, podle kterého se bude muset vypracovat i nový program obnovy lesů, který však již nebude zaměřen plošně, jak tomu bylo v devadesátých letech. "Problémy musíme řešit lokálně, bez monokultur a založením vícefunkčního ekosystému. Určitě se plochy nebudou znovu zalesňovat beze zbytku," zamyslel se vedoucí referátu. Ekologické škody potvrdili i účastníci poslední schůzky na úrovni náměstků ministerstev zemědělství a životního prostředí, kteří zároveň schválili následná opatření. Ta zahrnují například inventarizaci poškození, jež vzniklo během zim 2000, 2001/2002 s odhadem výše škody, vypracování rozptylové studie. V dané oblasti se prohloubí monitoring zdravotního stavu lesů a finančně se posílí a budou se koordinovat výzkumy. Vyřešit je třeba náhrady škod vlastníků lesů.

MILOSLAV DOSTÁLEK

 

Orlické hory postihla nebývalá katastrofa
MF Dnes, 1.6.2002

Orlické hory zasáhla velká ekologická katastrofa: umírají tu stromy na tisících hektarech. "Něco takového nemá obdoby," řekl otřesený Jan Kolowrat, který v Orlických horách vlastní rozsáhlé pozemky. Jeho slova potvrzují odborníci z ministerstev životního prostředí a zemědělství. Pohromou jsou zasaženy lesy na více než třetině hor. Experti nyní zkoumají, co mohlo usychání především mladých smrků způsobit.

Nejčastěji se hovoří o tom, že v zimě zasáhla Orlické hory nebývalá koncentrace škodlivin. "Jakýsi chemický šleh," tvrdí náměstek ministra zemědělství Pavel Rybníček. Kdo zplodiny vypustil, není známo. "Mohlo to být někde v České kotlině a Orlické hory to chytily," uvedl Rybníček.

Akutní poškození doprovází neobvyklé příznaky. "Dříve ztrácely jehličí až nejstarší smrky. Teď jsou nejvíce poškozeny nejmladší ročníky. Červenají, hnědnou a opadávají," uvádí mluvčí ministerstva Pavel Kovář.

"Stala se nějaká lumpárna," tvrdí Kolowrat. "Můj názor je, že lesy jsou poškozeny chemicky." Orlické hory jsou z minulých desetiletí velmi oslabené, v půdě je spousta škodlivých látek a stromy zde umíraly už před několika lety.

"To, co se tady stalo asi před dvěma lety, je slabým odvarem letošního stavu. Máme tady třeba souvislý půlhektarový uschlý les," říká Jiří Zatloukal, hlavní lesní správce soukromých Lesů Janeček.

Mluvčí ministerstva zemědělství Pavel Kovář uvedl, že po letošní, mimořádně dlouhé zimě očekávali lesníci větší škody v lesích. "Zatímco v Krušných a Jizerských horách, v Krkonoších a Jeseníkách odpovídalo poškození prognózám, V Orlických horách nastalo mimořádné zhoršení zdravotního stavu lesa," konstatuje Kovář.

Po optimistických prognózách z 90. let, kdy elektrárny, chemičky a další podniky odsířily své provozy, je to už druhý případ ekologické katastrofy v lesích. V zimě na přelomu let 1995 a 1996 bylo poškozeno na 23 tisíc hektarů smrku v Krušných horách, přičemž asi dva a půl tisíce zcela odumřelo.

V Orlických horách jsou podle odhadů poškozeny stromy na šesti tisících hektarech a většina patrně nepřežije. "Vrcholové partie hor vypadají skutečně dramaticky, když jsme v pondělí některé jejich části procházeli, byl jsem otřesen," řekl v deníku Právo Petr Narwa, přednosta Okresního úřadu v Rychnově nad Kněžnou.

Příčiny poškození zkoumají experti ministerstva zemědělství a ministerstva životního prostředí a další odborníci. Katastrofa v Orlických horách potvrzuje, že zdravotní stav českých lesů patří k nejhorším v Evropě.

Geochemik Jakub Hruška z Českého geologického ústavu je přesvědčen o tom, že část viny za umírání lesů v Orlických horách je na lesnících. "Neustále se snaží pěstovat smrky, ale hory to neunesou," tvrdí Hruška. Lesníci se brání tím, že vysazují více listnáčů, které jsou odolnější, ale změna ve složení lesů bude trvat několik desítek let.

Hruška je rovněž přesvědčen, že ve zvláště exponovaných oblastech, mezi něž Orlické hory patří, není správné vápnění lesní půdy.

"Vápnění tomu nepomůže, spíše naopak," říká Hruška, podle něhož by bylo nejlepší nedělat s lesy v Orlických horách vůbec nic a nechat přírodu, aby si pomohla sama.

PAVEL BAROCH

 

V Orlických horách se vrátil čas, lesy mřou
MF Dnes, 17.11.2001

Nad hřebeny Orlických hor přelétá nevelký letoun. Za chvilku se z něj vychrlí oblaka drceného vápence, který se pomalu snáší na lesy. Ještě před pár lety nikoho v Orlických horách nenapadlo, že se opět vrátí osmdesátá léta, kdy se s vápněním zdevastovaných porostů začalo. Vše nasvědčovalo tomu, že orlické lesy, které se od počátku devadesátých let začaly vzpamatovávat, mají to nejhorší za sebou. Teď si tam lesníci přejí, aby v budoucnu bylo ještě co vápnit.

Lesy v Orlických horách churaví. Jsou nemocné čím dál víc. A nikdo neví, jestli se chorobu podaří zastavit, zda vápnění - jakási lesní medicína - zabere. "Je to o sto procent horší než loni," říká Jiří Zatloukal, hlavní lesní správce soukromých Lesů Janeček. Zatímco loni byly postiženy lesy na sto sedmdesáti hektarech, letos to už je na pěti stech. Ještě hůře jsou na tom u Kolowratů, druhého velkého soukromého vlastníka v Orlických horách. Státní lesy jsou zatím zasaženy minimálně.

"Vidíte to?" ukazuje Zatloukal na skupinu smrků. Některé větve mají sice ještě zelené, ale jinak převažuje žlutá a hnědá barva známka toho, že jehličí usychá.
Konce několika větví už jsou úplně holé. "Tyhle stromky sotva přežijí," odhaduje Zatloukal. Orlické hory jako by nezapadaly do optimistických zpráv o zlepšování životního prostředí.

Podobně jsou na tom Krušné hory, kde také stromy stále usychají. Jinde se vesměs daří zdravotní stav porostů zlepšovat, i když lokálně stromy umírají i jinde. Ale například Jizerské hory, zdevastované v sedmdesátých a osmdesátých letech, jsou už opět zcela zalesněné.

"Rozsah nových škod v Krušných a Orlických horách se zvýšil," stojí ve Zprávě o stavu lesa a lesního hospodářství v roce 1999, kterou vypracovalo ministerstvo zemědělství. Lesník Jiří Zatloukal má už teď hrůzu z toho, v jakém stavu budou porosty v Orlických horách na jaře, které stromy přežijí, které zahynou. "Na jaře to bývá vždy nejhorší," říká.

Geochemik Jakub Hruška, který v Českém geologickém ústavu už roky zkoumá chemické procesy v půdě, tvrdí, že orlické lesy doplácejí na ekologickou devastaci z minulých desetiletí: továrny teď už sice vypouštějí do ovzduší méně zplodin, avšak půda je už natolik nasycená škodlivinami, že stačí málo, aby zůstávala překyselená, s minimem minerálních živin, které strom potřebuje ke zdravému růstu.

Do Orlických hor se sjíždí jeden expert za druhým a všichni zkoumají tamní půdu a stromy. První, co každému padne do oka, je nepřirozený vzrůst mladých smrků. Stromy rostou rychle do výšky, ale větví mají málo. To ukazuje na to, že v půdě je také nadměrné množství dusičnanů.

Experti rovněž zjistili, že stromy napadá houba, všichni to však pokládají za druhotný jev podobně jako kůrovec - škůdcům se vždy daří v oslabeném porostu. Ale stejné nebezpečí hrozí od nenadálých změn počasí. V zimě může náhlý mráz způsobit, že se oslabené stromy polámou, kvůli suchému létu mohou porosty uschnout. "Nedá se předpovědět, co se stane s takovým labilním ekologickým systémem třeba jen příští rok," říká geochemik Hruška.

Ministerstvo zemědělství vydává na vápnění Orlických hor, které má snížit kyselost půdy, miliony korun. Ministerstvo životního prostředí poskytuje statisíce na výsadbu a ochranu listnáčů, které jsou odolnější než jehličnany. Teď dokonce uvažuje o tom, že do Orlických hor vyšle tým geochemiků, který od příštího roku bude zjišťovat možnosti regenerace půdy v horizontu dvaceti až třiceti let. "Uvidíme, jak to s lesy dopadne," říká lesník Jiří Zatloukal.

PAVEL BAROCH

 

V Orlických horách probíhá vápnění lesů
Ekolist.cz, 12.8.2001

Letecké vápnění lokalit poškozených emisemi probíhá v těchto dnech v Orlických horách. Garantem této akce je ministerstvo zemědělství, které na vápnění uvolnilo 5,5 milionu korun.

Vápnění probíhá na bezmála 900 hektarech lesů. Jak uvedl Jindřich Husák ze Správy kolowratských lesů, ošetřování lesních porostů Orlických hor by mělo skončit v polovině září.

Původcem rozsáhlého poničení lesů v Orlických horách je houba Ascocalyx abietina. Ta je sice považována za sekundárního škůdce, vlivem různých průmyslových imisí a dalších podmínek se z ní stal škůdce primární.

Zatímco v roce 1996 byly zasaženy jen desítky hektarů lesních porostů Orlických hor, loni to bylo už téměř 1500 hektarů.

 

 

 

Proč umírají i nedávno vysazené lesy?
Týden č.33, 8.8.1999


Vlastníci lesů, výzkumníci i úředníci státní správy se shodují v jediném: usychání mladých porostů nemá žádnou logiku. Možná to je jen epizoda uplynulé zimy - možná nastartování vážného procesu.

Ředitel Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti ve Strnadech Petr Zahradník svým výzkumníkům věří: do roka odhalí hlavní příčinu. Ovšem jen za předpokladu, že stát či vlastníci uvolní na rozsáhlé analýzy peníze. Bez nich budou schopni provést jen jednoduchá šetření, ale žádné zázraky, vzkazuje Zahradník.

Jenže vlastníci jsou s financováním odstraňování následků kalamity v koncích: "Doteď jsme se státními dotacemi jen živořili - ale věřili jsme, že potomci už budou moci hospodařit normálně," říká Soňa Janečková-Klímová, která spravuje společnost Lesy Janeček, s. r. o., hospodařící v centrální části Orlických hor. "Příliš brzo jsme se radovali, že nový les roste a že imisní kalamitu máme v podstatě za sebou. Letos se naše naděje zřítila - zasaženy jsou různé věkové kategorie lesa od dvou do sto dvaceti let; každá jinak. Odborníci jen kroutí hlavami a odebírají vzorky. Uvádějí spoustu domněnek a teorií, ale jistého nám nejsou schopni říci nic. A tak víme s určitostí jen jedno - čeká nás zalesňování nových holin, které nevznikly naší vinou."

Sázet, nebo zkoumat?

Kryštofu Jaroslavu Kolowratu Krakowskému, který v Orlických horách a podhůří vlastní 5100 hektarů lesa, připadá opětná obnova mladých porostů, které mu odumírají doslova před očima, bezvýchodná. Považuje za nesmyslné investovat své prostředky i peníze daňových poplatníků do něčeho, co může do několika let dopadnout stejně špatně. Proto navrhuje, aby se prostředky, které by podle zákona měly do dvou let připadnout na obnovu odumřelého mlází, urychleně investovaly na zjištění příčin tohoto stavu a na odstranění už známých škodlivých vlivů. Úředníci by podle Kolowrata měli povolit odklad obnovy a iniciovat změnu zákona, aby takto postižené "porosty" mohly být ponechány samovolnému vývoji. A teprve po zlepšení zdravotního stavu pokračovat ve "výchově" a ochraně lesa, jak předpokládal schválený lesní hospodářský plán. To by ovšem bylo v našich podmínkách něco nevídaného: bude zajímavé sledovat, zda státní správa dá na hraběcí rozum, nebo na striktní dodržování zákona, který s takovouto civilizační lapálií nepočítal. Zmíněný paragraf hovořící o nutnosti zalesnit do dvou let vyrubaný prostor měl být zárukou zdravého vývoje lesa, a ne naopak.

"Pohybujeme se na hraně zákona," přiznává obtížnost rozhodování vedoucí referátu životního prostředí Okresního úřadu v Rychnově nad Kněžnou Luboš Meloun. Spolu s úředníky ministerstev zemědělství a životního prostředí hledá zákonnou cestu, jak povinnost zalesnění odložit. Má i podporu Správy Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Orlické hory. Způsob, jak vyřešit nezaviněnou ekonomickou újmu vlastníků, však nezná.

Pohádky ovčí babičky

"Setkáváme se tu s novým fenoménem úhynu smrku. Tak masivní odumírání mladých lesních kultur nebylo dosud popsáno," upozorňuje centrální ředitel kolowratského majetku Jindřich Husák. "Nevěřte, že příčinou je nějaká epizoda z minulé zimy: to jsou pohádky ovčí babičky. Už tři roky upozorňujeme ochranu přírody, že se smrkovou výsadbou není něco v pořádku. Letos to jen propuklo naplno," tvrdí. Avšak zmýlil se i on. V červnu 1997 požadoval, aby mu orgány státní správy pomohly zlomit odpor správy chráněné krajinné oblasti proti vysazování dřevin v Orlických horách nepůvodních, jako je americký smrk pichlavý a vysokohorská kleč. "Zaručeně odolný" smrk pichlavý, který bez pohromy přežil smrkovou kalamitu v Krušných horách, však neznámé orlickohorské ne-moci také podlehl. I to podpořilo Kolowratovo rozhodnutí neexperimentovat, ale prosazovat hledání příčin.

Když hrabě v Krušných horách nenašel porosty, které tam v padesátých letech coby lesník ve státní službě vysadil, a viděl jen zubožené desetileté stromky, utrousil jen: "Ono to u nás dopadne taky tak." Do čtyř let mu jeho lesníci, tehdy plní optimismu, museli dát za pravdu.

Přesto je situace v obou pohořích odlišná. Byť orlickohorská kalamita nahání laikovi hrůzu, je podle výzkumníků dosud mnohem menší, než byla ta v Krušných horách. Zároveň je jejím protipólem - zatímco tam smrkům zrezavělo a posléze opadalo jehličí na větvích nad sněhovou pokrývkou, v Orlických horách zůstaly větve nad sněhem zelené a poškození naopak postihlo ty, které sníh ukrýval.

Rozdíly jsou i v Orlických horách samých. Popisovaný jev se vyskytuje na nedávno zalesněných imisních holinách ve vrcholových partiích, vystavených větrům vanoucím z různých stran. V závětří Luisina a některých dalších údolí, která jsou viditelně kryta před větry přinášejícími imise, zachvátilo rezavění a postupné opadávání starší, patnácti- až dvacetileté stromy od samé špičky. A jako by těch záhad nebylo dost, sousední, o patnáct let starší stromy zůstaly netknuté - jako jedna z mála věkových skupin smrků. Ty ještě starší neušly imisnímu poškození oxidem siřičitým. Některým starým stromům řídnou koruny, jiné už stojí jen jako mrtvé skelety. Jenomže mnohé další se zelenají a dokazují, že plošná imisní těžba nebyla asi tím nejlepším řešením. Jak se v tom vyznat? O průvodcovskou službu po záhadách lesů Orlických hor požádal TÝDEN pracovníky výzkumné stanice lesnického ústavu, která sídlí v nedalekém Opočně.

V Lokvencově lesní zahrádce

Hned po zdolání vysokého plotu, který zaručuje alibi veškeré okusující zvěři, odhaluje pokusná zahrádka opočenské výzkumné stanice na svahu Malé Deštné další lesní kalamitu Orlických hor: totální úhyn bříz. Tím se výčet nových plošných poškození zdejšího lesa doplňuje o další, čtvrtý typ. Spolu s pozůstatkem obecně známých imisních škod má katastrofa orlickohorského lesa pět podob. Souvisejí spolu?

Tím si podle výzkumníka Václava Nárovce nemůže být nikdo jistý. Předpokládá se, že na každou z dřevin různého stáří a v různých výškách pohoří působí celá škála faktorů. Nikdo však dosud netuší, zda existuje nějaký hlavní původce, který celou kalamitu odstartoval.

Smrčky, jež měly nastolit na vrcholech Orlických hor počátek nové éry, jsou neduživé a pokřivené. Rychle rostou do výšky, ale vytvářejí jen řídké koruny. Hlavní středový výhonek je často ulomený nebo zakrslý, takže místo přirozeného kuželovitého vzrůstu "zdobí" vrcholky smrčků všelijaké patvary. A k tomu přičtěme už zmíněné rezivění a opadávání spodních větví, jednou od východu, podruhé od západu, potřetí po celém obvodu. Bez jakéhokoli pravidla, jež by mohlo naznačit, odkud přišly škodliviny.

Rezivění se nevyhnulo ani Lokvencově zahrádce, hnojeným ani nehnojeným smrkům, ba ani sazenicím rostoucím mezi odumřelými stojícími zbytky původního lesa. Podle svědectví Zdeňka Záliše ze správy chráněné krajinné oblasti opadaly spodní větve i přirozeně vysemeněným smrkům v rezervacích Trčkov a Sedloňovský vrch. Což by mohlo vyvrátit podezření, že jednou z hlavních příčin odumírání je nepůvodní sadba z nízkých nadmořských výšek, kdyby... Kdyby odborníci z Opočna svorně nezapochybovali: "Ať nám někdo s jistotou ukáže původní orlickohorský smrk! O žádném nevíme."

Částečně zpochybněny (avšak nikoli vyvráceny) byly i další hypotézy: špatně rozvinutý kořenový systém následkem kelímkové sadby, nákazy viry či bakteriemi i okus výhonků hmyzem. Občas nalezení kůrovci jsou až druhotnými škůdci. Vlhké komory v ústavu ve Strnadech, kam byly přeneseny vzorky z hynoucích smrčků, vydají své svědectví o případném napadení větviček plísněmi či houbami až za deset dní. Nicméně Jan Liška, který se na výzkumu podílel, je přesvědčen, že žádný biologický škůdce kalamitu nezpůsobil.

Triumfovat mohl emeritní opočenský výzkumník Theodor Lokvenc: jeho zahrádka názorně ukázala ekvivalent k náhodně posbíranému osivu umírající břízy bělokoré - na Lokvencových políčkách břízy pýřité z Krkonoš nebyla zkřivena ani větvička.

Nepřítele neznáme

"Jako odborní zástupci vlastníků máme zájem podílet se na nápravě, ale nevíme, proti čemu bojovat," říká lesní správce firmy Janeček Jiří Zatloukal. "Už jsem alergický na termín ,souhrn vlivů'. Tím se odůvodní leccos, ale nenabídne se žádné řešení. Na dlouhodobý vlastní výzkum nemáme a musíme spoléhat jen na stát."

V daleko větší míře než u sousedů postihla u firmy Janeček kalamita i lesy v nadmořských výškách kolem 800 metrů. "Nemůžeme vyčkávat, je třeba vytypovat místa a znovu je zalesnit. Věřme, že poškození dole mohlo být jen projevem nepříznivých náhod," povzbuzuje se Soňa Janečková-Klímová. "Kdybychom tam nechali jen bezcenné roští, jak bychom se pak bránili proti buřeni, do jejíchž vysokých trav by se nám už těžko něco povedlo vysadit?" doplňuje Zatloukal. "Když jsem na zasažená místa přivezl svého předchůdce, který je zalesňoval, tři hodiny ze sebe nevypravil slovo. V takovém stavu to nemůžeme nechat."

A tak u Janečků mají dvojí strategii - v náhorních polohách vyčkávají jako soused Kolowrat, ve spodních chtějí začít, přestože naději na státní dotace mají nejdříve za rok.

Oba lesní správci přitom ctí všechny funkce lesa. "Dřevo snadno dovezeme, na trhu je ho dostatek," uvádí kolowratský ředitel Husák. "Ale měli bychom snad dovážet vodu jako Saúdská Arábie? Les může chránit vodu i půdu a být prostorem k rekreaci, jenom když sám bude v dobrém stavu."

Ze všech druhů porostů odolala bez úhony neznámému tlaku pouze kleč. V Orlických horách je cizí a v návštěvníkovi vzbuzuje falešný dojem, že se nalézá v pohoří o půl kilometru vyšším. František Šach, třetí průvodce z opočenské stanice, si ji však velice považuje: "Lesní půda si uchová svůj charakter jen krátce, pak se začne měnit. Kleči vděčíme za to, že holiny po imisní těžbě zůstaly lesem." S jejím rozšiřováním však nesouhlasí ochranáři, kteří spoléhají na návrat původních dřevin. To je ovšem ještě vzdálená kapitola.

Může za to fluor?

Neočekávané vyloučení biologických původců lesních škod v Orlických horách vrátilo v minulém týdnu pozornost opět k imisím. Zákonem vynucený pokles spadu oxidu siřičitého podle Víta Šrámka z výzkumného ústavu ve Strnadech až příliš ukolébal naši pozornost. Přitom imise oxidů dusíku především vinou automobilismu stále rostou a pro listnáče může být nepřekonatelným jedem přízemní ozon, jehož vznik povzbuzují.

Analýza jehličí napadených smrkových mlazin však odhalila látku, o jejíchž imisích se takřka nic neví: fluor. Ve všech vzorcích přesahoval normu. U smrku pichlavého byla ve spodní, poškozené části zjištěna dvakrát větší koncentrace než ve vrchní, zachovalé, přičemž ležela už za hranicí škodlivosti. Šrámek se domnívá, že vše se událo po zvýšené fluorové koncentraci v ovzduší na počátku zimy. Zatímco část stromu nad sněhem hibernovaly mrazy, pod pokrývkou probíhaly normální životní pochody, bohužel provázené vstřebáváním fluoru. Pěstitelé lesa z Opočna každopádně projevili dobrý odhad, když škody na vrcholcích hor a v údolích od sebe stále oddělovali. V odumřelých údolních stromech totiž nebyla ani stopa po předávkování fluorem, zato jim chyběly základní živiny, vápník a především hořčík. "Povídky" o příčinách umírání smrků jsou dnes úplně jiné než před několika dny. Budou se ovšem muset prokázat.

Čestmír Klos

..... zpět       ......nahoru