Mše svatá, léto 2001

Josef Suchár právě vylezl z kabiny jeřábu, s nímž zkoušel jak dostat mohutné trámy pro základ stropu zchátralého kostela v Neratově v Orlických horách. Protože je právě poledne, doběhne dovnitř ruiny a zazvoní na zvon. Spolu s dalšími lidmi se krátce pomodlí. Pak se hned pouští do další práce. Třiačtyřicetiletý Josef Suchár je farář a založil v Neratově občanské sdružení, které si dalo za úkol obnovit někdejší poutní místo, opravit kostel a přivést život do rekreační osady v česko-polském pohraničí. Za malý zázrak uplynulých deseti let považuje skutečnost, že sdružení po celou dobu vůbec vydrželo. „Začít stavět Karlštejn dokáže každý troupa, ale dokončit ho je složité. A já cítím, že to nejtěžší je vytrvalost. Vytrvat v tom obyčejném,“ říká duchovní. Patří ke kněžím, kteří byli během totalitního režimu tajně vysvěceni. Původně se vyučil elektromontérem a prošel různými podniky. Sdružení usiluje nejen o opravu kostela, ale stará se i o dvanáct dospělých s lehkým mentálním postižením a zakládá pěstounské rodiny. „Snažíme se tu hospodařit a žít. Opravili jsme několik domů, otevřeli obchod a staráme se asi o šedesát hektarů luk a pastvin. Chováme hospodářská zvířata, máme techniku, s níž pomáháme například chalupářům a v zimě pro obec prohrnujeme silnice,“ vypočítá kněz jednotlivé činnosti. Osada kolem monumentálního kostela vypadá jinak než leckteré obce v tomto regionu - je upravená. Louky i příkopy jsou posečeny, několik budov má novou omítku. „Teď máme čtyři domy, další je rozestavěný. Plánujeme, že tady budeme mít asi třicet dospělých s lehkým mentálním postižením a pět pěstounských rodin. Jsou tu asistenti, kteří našim klientům pomáhají, a také lidé, kteří se starají o techniku a řídí hospodářství. Vytváříme pracovní příležitosti, přicházejí sem lidé a tvoří se tu nové rodiny, tedy vracíme sem normální život. Dosud to byla jen rekreační osada,“ vysvětluje farář.

Jako prezident diecézní charity by měl radit, co by bylo vhodné dělat a kde pomáhat, i jiným. „Proto je důležité vědět, co taková práce obnáší. Ono se to hezky povídá, ale člověk musí poznat na vlastní kůži, jaké to je žít - ne jen pracovat - s klienty s lehkým mozkovým postižením nebo přijmout děti do pěstounské péče,“ říká duchovní. Věří, že Neratov se znovu stane známým poutním místem. „Pro mě je toto poutní místo místem smíření. V dnešní době je největším zázrakem to, když se změní myšlení lidí. Když jsou například lidé rozhádaní a najednou zjistí, že to tak být nemusí. To, co nejvíc potřebujeme, je smíření se sebou a s ostatními lidmi. S tím, že jsme takoví, jací jsme. Že sice děláme chyby, ale to nás nesmí deptat. Musíme jít dál,“ říká Josef Suchár.

20.07.2002 - VLADIMÍR BÍLEK , Mladá fronta DNES