| Orlické hory NET | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Luisino Údolí
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
V údolí říčky Zdobnice směrem na Zdobnici
se nacházely další osady - Anenská Huť a Kamenec
(Rassdorf). Dostálův průvodce Orlickými horami z roku 1939 o Luisině Údolí a okolí hovoří takto: "Luisino Údolí (37N), malá osada, roztroušená podle nové silnice, nová restaurace,
stará hospoda [...] Z Luisina údolí vede červená překrásným údolím horské
bystřiny k Dnes už byste Anenskou Huť hledali marně, do dnešních dnů se z ní nezachoval ani jeden dům. V lese utopeném Kamenci zůstalo z původních pětadvaceti chalup do dnešních dnů jen 6 stavení využívaných převážně pro dětský tábor. Na turistické mapě z počátku 60. let jsou ale Anenská Huť i Kamenec ještě zakresleny.
Jak už sám název napovídá - Anenská Huť - byla tato oblast spjata se sklářstvím (viz také Orlickohorské sklárny). Majitel solnického panství Antonín Slivka ze Slivic zde vystavěl sklářskou huť, na pamět jeho sestry pojmenovanou Anenská huť. Sklárna, vybudovaná v místech staré karmelitánské hutě, byla uvedena do provozu posvěcením dne 24. září 1845. Při její výstavbě se našla staré sklenice na pití, výrobky sklárny pracující v Rassdorfu v XVIII. století. Anenská huť byla pronajímána různým pachtýřům, ale žádnému se nepodařilo zde zbohatnout. Povedlo se to až v šedesátých letech Edmundu Kadlíkovi, který však huť držel jen do roku 1880. Pak rozvázal nájemní smlouvu s majitelem solnického velkostatku, který dal Anenskou huť zbořit. Továrník Kadlík si mezitím postavil druhou huť v Zákoutí a pojmenoval ji - na rozdíl od té, kterou již měl propachtovanou - na Karolininu huť. Měl velký podnikatelský úspěch. Karolinina huť vyráběla rozličné sklářské zboží: bohatě zdobené vázy, rozmanité druhy sklenic, džbánů a lahví, skleněné šperky aj. Dříví brala huť z lesa později nazvaného "Gloshettapusch", který patřil k selskému statku čp. 84, a z vrchnostenských lesů z revíru Luisienthal. U myslivny v Luisině Údolí bylo skladiště dřeva, které bylo v zimě sváženo do Zákoutí. Po Kadlíkovi změnila továrna více majitelů. Roku 1908 vyhořela, byla opět uvedena do provozu, ale zakrátko, roku 1911 byla zrušena.
Historické pohlednice a fotografie
jsou ze sbírky pana Jiřího Vysokého. Snímky nejsou bohužel datovány -
pokud by někdo mohl přispět podrobnějšími informacemi, pište prosím na
adresu roman.zakopal@centrum.cz
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||