Vrchmezí z Dobrošova

Výrazný vrchol (1084 m) v severní části hlavního hřebenu Orlických hor, jihovýchodně od Olešnice v Orlických horách, budovaný především svory s ojedinělými ostrůvky vápenců. Po Velké a Malé Deštné je Vrchmezí třetí nejvyšší horou pohoří. Původní název byl vrch Humeničnej, Poláci používají název Orlica. Spolu se Šerlichem (1027 m) tvoří Vrchmezí krátký úsek česko - polské hranice, zbytek hřebene se nachází již na českém území.

Strmé svahy spadající do Ruského údolí

Svahy Vrchmezí patří k nejstrmějším v Orlických horách. Důvodem je okrajová poloha, vysoké kerné vyzdvižení pohoří a tektonický zlom na východní straně. K intenzivnímu prohlubování přispěly erozivní účinky relativně blízké Metuje a na polské straně Dušnické Bystřice (Bystrzyca Dusznicka). O to více však vynikne vlastní ploché temeno Vrchmezí s rozlohou téměř dva kilometry čtvereční.

Na severní rozsoše zvané Ostružník (982 m) se nachází asi 200 metrů dlouhé pásmo skalních výchozů. Výška těchto mrazových srubů je přibližně 5 metrů, jelikož jsou ale umístěny ve třech úrovních nad sebou, dosahuje jejich úhrnná výška až 15 metrů.

Přírodní rezevace Pod Vrchmezím (16 ha) je zachovalá horská buková smrčina s klenem (zcela však chybí jedle bělokorá), která je ukázkou přirozeného složení lesních porostů ve vrcholové partii Orlických hor. Rezervace se nachází na severozápadním svahu Vrchmezí v pramenném amfiteátru říčky Olešenky v nadmořské výšce 890 - 1020 m, vyhlášena byla v r. 1960. Podrost tvoří nenáročné bylinné druhy, např. papratka horská, kokořík přeslenatý, svízel vonný, podbělice alpská, kyčelnice devítilistá a jiné.

Na západních svazích se rozkládá další rezervace - Sedloňovský vrch, mezi Vrchmezím a Šerlichem pak nejvýznamější rezervace Orlických hor - NPR Bukačka.

Na polské (dříve německé) straně stávala dřevěná chata Rübartschova, potomka exulantské rodiny za Sušicka. Všechny turistické příručky tuto chatu vychvalují s tím, že Rübartsch nezapoměl na svůj český původ a Čechy vždy vítá. To platilo do roku 1930, kdy po Rübatschově smrti přebírá chatu jeho vnuk a "....smýšlení rodiny i poměrů se změnilo." (Dostál, Orlické hory, 1939). U chaty stávala dřevěná rozhledna. V roce 1946 chata vyhořela a už nebyla obnovena. Polská strana nyní uvažuje o obnovení rozhledny.

Rübartschova chata s rozhlednou na Vrchmezí. Nedatovaná pohlednice.	Informační tabule na české straně Vrchmezí, rok 2002

Vrchmezí na serveru tisícovky.cz
3athlon.com - fotografie z přírodní rezervace Pod Vrchmezím

Literatura:
V. Pilous, J. Grund (2005): Východočeské hory od Jizery po Tichou Orlici, BASET Praha

"...Okrašlovací spolek olešnický činí skutečně mnoho, aby okolí městečka, pro vysokou polohu jinak dosti nevlídné, upravil co nejpříjemněji. Všude po lesích zřízena sedadla, někde i stoly, cesty srovnány, místy i tabulkami s nápisy opatřeny.
Vystupování na Vrchmezí trvá při volné chůzi půl druhé hodiny, a že cesta vede lesem, neunavíš se příliš. Péčí spolku turistů ve Vratislavi označen při rozcestích směr, kterým se výletník má bráti, nápisem arci pouze německým, někde naráženy do země jen obílené koly, asi metr zvýší.
Kdo kráčí od paty vrchu stále týmž přímým jihovýchodním směrem, tomu téměř nelze zblouditi.
Nad hlavou ševel temného lesa, ve větvích cvrlikání pěvcův, kolkol bzukot nezčetného hmyzu provází chodce při pozvolném stoupání po táhlém úbočí. Pojednou rozesvětlí se před námi, mezi větvemi prokmitává šindelová střecha, ještě snad 50 kroků a jsme na mýtině, na vrcholu Vrchmezí, kterýž Němci přezvali "Hohe Mense".
Před námi stojí prkenná bouda s pyšným názvem "restaurace" a opodál ze silných břeven sroubená čtyřpatrová věž "rozhledna" ... Nějakých sto kroků za rozhlednou je nejvyšší místo Vrchmezí, a to na půdě české ...
Ani nevíme, že vešedše do restaurace, jsme za hranicemi vlasti, v pruském Slezsku.
Vystoupení na rozhlednu je zdarma. Na vrcholu je na zvláštním podstavci upevněn vodorovně kotouč, na němž kromě stran světových naznačena jsou místa, která lze viděti. Jinak by se pozorovatel sotva vyznal. Vyhlídka se zdejší rozhledny bohatě odmění za námahu cesty. Pohled ten nelze vylíčiti, nelze popsati! ...
... Ještě stůjž zde zmínka o jedné zvláštnosti na Vrchmezí. Při hostinci stojí venku několik stolů s lavicemi. Jeden z nich postaven tak, že po jedné jeho straně sedí hosté v Čechách, při protější však již v Prusku ..."

(Čeněk Kalandra: Krajina Orlická. Vydáno jako 7. svazek edice KČT "Českým krajem" v Praze roku 1895, str. 54-55)

" Vrchmezí. (Hohe Mense, 1083). Rozhledna zřízená od kladského spolku turistů je 28 m vysoká; velmi dobrý hostinec Rübartschův, z emigrantské české rodiny Rybářův ze Strakonic; rád ukáže Pelclovu českou kroniku. Nocleh 1.-, 1.50. Vyhlídka z Vrchmezí je všestranná a úchvatně krásná. K severu a východu celé hrabství Kladské, lemované horami Sovími a Rychlebskými, s ohromnou skupinou Kralického Sněžníku s vysokou rozhlednou, za ním Jeseníky a před ním oba hřebeny Orlických hor s údolím Divoké Orlice s řadou dědin; k severu velbloudí hřbet Hejšoviny a táhlé stěny Broumovské. Do Čech viděti je přes Olešnici až na Krkonoše, na středohoří , Kunětickou horu, k Hradci Králové......až na Žamberk. " (Chyský, Hory Orlické, 1913)