Úvod

Střípky Orl. hor

Horopis, vodopis...
CHKO

Lesy Orlických hor

Mapa

Fotogalerie

Proměny v čase

Dobové fotografie

Pověsti, pohádky Orl.hor

Kostely Orl. hor

Opevnění Orl. hor

Rozhledny Orl. hor

Lokálky Podorlicka

Orlickohorské sklo

Ubytování

Tipy na výlet, cyklotrasy

Zima v Orl. horách

Trocha čísel...

Ze starých průvodců

Kniha návštěv

Odkazy, literatura



Vyhledávadlo


(výrazy zadávejte s diakritikou)

Stručné dějiny skláren v Orlických horách

Zkrácený a upravený přepis článku Jaroslava Šůly: Stručné dějiny a topografie skláren v Orlických horách v období feudalismu (SOA Zámrsk, 1984)

 

Orlické hory patřily po několik století k oblastem, kde se vyrábělo proslulé české sklo. Vzniklo zde několik sklářských hutí, jejichž činnost, kulminující po stránce kvalitativní i kvantitativní nejprve v XVI. a podruhé v XVIII. století, máme písemnými prameny doloženou od XVI. do XX. století, ačkoliv sklářská výroba v tomto regionu je pravděpodobně starší. Orlické hory skýtaly téměř vše, čeho bylo k výrobě skla k zapotřebí: dostatek vody a dřeva, které bylo základní surovinou sklářů pro vytápění pecí a přípravu popele; ložiska vápence a křemene či křemičitých pískovců, důležitá jakožto zdroj výchozí suroviny pro tavení skla. Získání menšího množství přísad bylo již záležitostí čistě obchodní a nečinilo obtíží.

 

Obsah:

  • Vývoj do počátku XV. století
  • Rozmach orlickohorského sklářství v XVI. století
  • Za třicetileté války
  • Sláva barokního skla
  • Zánik sklářství v Orlických horách

  • Experimentální tavba skla dřevem
  • Literatura, použité prameny
  •  

     

     

  • Vývoj do počátku XV. století
  • Flétnovitá číše s natavenými bradavkami. Čechy kolem 1400.
    Flétnovitá číše
    s natavenými bradavkami. Čechy kolem 1400.

    V průběhu XIII. a XIV. století houstla sídlištní sít' v podhůří Orlických hor, ale samotné hory, které byly pokryty hlubokými hvozdy, byly osídlovacím procesem, vycházejícím z podhůří a řízeným z některých pomezních hradů (např. Frymburka, Hlodného, Skuhrova aj.), dotčeny velice málo.

    Přesto však můžeme říci, že jednou z nejstarších lokalit je vesnice Deštné v Orl. h., která je písemně doložena k roku 1358, kdy již zde byl kostel a ves patřila k panství cisterciáckého kláštera Svaté Pole.Zdá se být nesporné, že ves vznikla díky kolonizačnímu úsilí cisterciáků, ale není jasné, proč došlo k Deštné a okolízaložení vesnice v horách, daleko od vlastního jádra klášterního zboží. Snad není příliš odvážnou hypotéza, že vznik vesnice je možno spojit se vznikem sklářské hutě, byt' tato není v písemných pramenech té doby vzpomínaná.

     

     

     

  • Rozmach orlickohorského sklářství v XVI. století
  • V období od konce husitských bojů až do vypuknutí třicetileté války prožívaly Orlické hory velký hospodářský rozmach. Šlechta začala vytvářet mohutné panské velkostatky (např. opočenský) založené na vlastní výrobě pro trh. Docházelo k intenzivnímu využívání přírodního a nerostného bohatství a tím i k rozvoji sklářství, jenž byl stejnou měrou podmíněn mírovým životem v relativně klidné době 16. století, vzrůstem populace a vznikem dalších vesnic, ale na druhé straně sám významně napomáhal osídlování Orlických hor. Bylo to způsobeno tím, že sklářská hut' po spotřebování zásoby dříví musela změnit své stanoviště a stěhovala se za dřívím a tak cirkulovala v rámci příslušného panství. Na vyklučené půdě se usazovali poddaní, kteří zde měli možnost začít provozovat zemědělskou výrobu, částečně i pro potřebu pracujících v huti. Určitý počet vsí v Orlických horách děkuje tak za svůj vznik sklářské kolonizaci.

     

    Pro sklářské výrobky této doby je charakteristické zušlecht'ování skla emailovou malbou a snaha vyrovnat se benátským sklářům.

     

    Číše malovaná emaily.
    Číše malovaná emaily. Čechy 1579
    Torzo číše, spodní část, malované sklo, přelom 16. a 17. stol., neznámá sklárna v Orl. horách
    Číše malovaná emaily.
    Čechy 1579
    Ta samá číše z "druhé" strany.
    Torzo číše, spodní část, malované sklo, přelom 16. a 17. stol., neznámá sklárna v Orl. horách

     

     

    Torzo čtyřboké láhve se znakem Trčků z Lípy, malované sklo emaily. Sklárna v Deštném, 1599
    Torzo čtyřboké láhve se znakem Trčků z Lípy, malované sklo emaily. Sklárna v Deštném, 1599

    V tomto časovém úseku mohla být snad v provozu hut' v Deštném, i když s určitými přestávkami. Na konci XVI. století hut' pracovala již s určitostí, nebot' v hamfeštu Jiřího Kellera z 23. IV. 1602 potvrdil Jan Rudolf Trčka z Lípy koupi hutě z r. 1595. Text upravuje vztah mezi sklářem a vrchností. Kellner vlastnil "sklennou hut' s rolimi, lukami, lesem, potokem, se dvěma dvory sedlskými a jedním mlejnem, tak, jakž jest to od starodávna vobmezováno a vykázáno". Vrchnosti měl platit 16 kop grošů míšeňských a krom toho měl dále udělat 180 sklenic na pivo "z pěkného skla na jakej mustr se mu poručí", 180 na víno a 60 malovaných "erbovních flaší aneb co se mu poručí udělati, jednu kopu." Kromě toho měl vrchnosti dodávat různé sklářské výrobky podle potřeby a sice levněji než komukoliv jinému. Roku 1616 však na deštenské sklárně nacházíme již Donáta Preusslera. Také on obdržel od J. R. Trčky privilegium, které rozhojňovalo předchozí práva.

     

    Údolí OrliceRod Vlkánů se zasloužil o osídlení údolí Divoké Orlice. K založení vesnic Kerndorf (Jadrná) v letech 1590 - 1603, Grünborn (Zelenka) v r. 1613 nevedla Vlkány jen touha po zvýšení počtu poddaných, ale i snaha po zužitkování lesního bohatství a hlavně nutnost zdůraznit svá majetková práva v oblasti, kde ještě doznívaly spory o hranice panství s kladskou stranou. Roku 1614 odprodal Jan z Vlkánova skláři Friedrichovi kus lesa a povolil mu vystavět sklářskou hut', jež se spolu s chalupami dělníků stala základem pozdější vsi Friedrichswald (Bedřichovka).

    Řídké osídlení počátku údolí Divoké Orlice, Trčkov (Trschkadorf)
    Řídké osídlení počátku údolí Divoké Orlice, Trčkov (Trschkadorf)

    Friedrichové byla proslulá a rozvětvená sklářská rodina, která měla své hutě v Čechách a ve Slezsku. Dokumentem ze dne 27. května 1614 Jan z Vlkánova uzavřel s Johannem Friedrichem smlouvu, kterou upravil vzájemný vztah. Je to opravdu velkolepé privilegium - mistr koupil kus lesa nad vsí Kerndorf, směl zde postavit sklářskou hut', kácet les a zúrodnit tu půdu na pole. Směl si postavit svobodnou krčmu, vařit pivo, šenkovat víno i kořalku, postavit si mlýn a pilu, postavit domky pro ševce, krejčího, kováře, pekaře a řezníka, postavit domky pro ostatní řemeslníky... Sklář, jeho žena i budoucí majitelé hutě nebyli solnické vrchnosti zavázáni ani poddanstvím ani člověčenstvím.

     

    Rychnovské panstvíNa rychnovském panství vznikla sklárna pravděpodobně kolem roku 1550 v místech, kde později, snad právě díky přítomnosti sklárny, vznikla osada Kunčiněves. Zanedlouho poté se hut' přestěhovala do Kačerova, kde bylo stanoviště asi více příhodné, nebot' zde je sklárna doložena zápisem v solnické městské knize ještě v r. 1595 a 1596. Kdy hut' zanikla nelze přesněji říci.

     

     

    Rokytnice a okolíRokytnické panství získala asi r. 1495 Johanka z Rychnova. Za jejího života (žila ještě r. 1545) vznikl dlouholetý spor o východní hranice panství. Ze soudního protokolu z roku 1550 se dovídáme, že mezi Orlickými a Bystřickými horami je "místo vyplaněné až doluov k potoku Neratovu, že slove Pejkar po nějakém sklenáři. kterýž hut' tu měl a rád bubnoval." (Z textu vyplývá, že se jedná o místo za řekou Orlicí, v Hrabství, v místech, kde ve druhé polovině XVI. století vznikla ves Peucker, dnes Poniatów). V protokolu se bohužel nedočteme, kdy byla hut' v provozu a který mistr v ní sklo vyráběl. Proto kolem ní panují velké rozpaky a dohady. Je možné, že se jednalo o první stanoviště rokytnické huti, o které se zmiňuje k roku 1515 rokytnická městská kniha. Více informací poskytují až zápisy počínaje polovinou XVI. století. Významným milníkem je rok 1595, kdy tehdejší majitel rokytnického panství Kristof Mauschwitz prodal hut' Hansi Schieritzovi z kladského Hausdorfu (Jugów). Ten si od vrchnosti vyžádal rozsáhlé výhody, které mu vrchnost dne 5.3.1595 potvrdila. Je to nejstarší sklářské privilegium pro skláře v oblasti Orlických hor. Jako stanoviště rokytnické hutě - pomineme-li spornou hut' v oblasti Bärnvald (Neratov) - Peucker - bývá označována Horní Rokytnice. Možnou lokalitou se jeví i prostor poblíže Říček v dnešních mapách označovaný jako Kouty (dříve Bockwinkel).

     

    MladkovskoPočátky sklářství v oblasti Mladkovska máme věrohodně písemně doloženy již z prvé poloviny XVI. století. Při ohledání tohoto kraje, provedeného na r. 1548 přání Zdeňka Žampacha z Potštejna, vypověděl komorník desk zemských Matěj ze Šonova, že při zjišt'ování škod v městečku Mladkově "ukázáno měštiště kde byla hut', kde dělají sklenice a dělávali v ní za pana Mikuláše, z kteréžto huti 2 kopy gr. platu svedeno, ta jest všecka zkažena, jedné místo a kamení znáti" Máme tedy doloženo stanoviště huti v Mladkově z let 1516 - 1539, druhé pak bylo pravděpodobně před rokem 1548 v Těchoníně. Třetí doložené stanoviště hutě je v Lichkově, kam přesídlila zřejmě nedlouho před rokem 1568. Zde se nejspíše udržela až do třicetileté války, kdy posledním majitelem byl Kristof Friedrich.


    Pohárek s polokulovitou kupou, zelené sklo, přelom 16. a 17. století, neznámá sklárna v Orl. horách
    Pohárek s polokulovitou kupou, zelené sklo, přelom 16. a 17. století, neznámá sklárna v Orl. horách

    Šestnácté století a vlastně ještě léta před vypuknutím třicetileté války byla zlatým věkem skláren v Orlických horách. Sklářská privilegia dovolovala hut'mistrům zaměstnávat řemeslníky a zajišt'ovala jim i sklářským dělníkům osvobození od robot. Toto osvobození a možnost dobrého výdělku bez ohledu na počasí byly dobrým magnetem, který do hutě vždy přitahoval dostatek pracovních sil. Sklárny sehrály velkou úlohu při osidlování Orlických hor. První fáze sklářské kolonizace, zhruba do r. 1550, se opírala o domácí české obyvatelstvo.

    Pryska - lahvička na rosolku, čiré sklo, pestře malovaná emaily, neznámá sklárna v Orl. h., 18. stol.
    Pryska - lahvička na rosolku, čiré sklo, pestře malovaná emaily, neznámá sklárna v Orl. h., 18. stol.

    Rozvoj sklářství v druhé plovině XVI. století, podmíněný zvýšenou potřebou skla pro přestavovaná sídla šlechty a královská i poddanská města, však přinášel jako jeden z průvodních jevů i germanizaci území, nebot' docházelo k přílivu obyvatelstva z Kladska a ze vzdálenějšího Slezska, které ve vznikajících sklárnách nacházelo obživu. Hut' bývala zárodkem budoucí vsi, poněvadž i při přemístění nebo zaniknutí sklárny část obyvatelstva zůstávala. Na vykácených lesních plochách vznikaly postupně osady rostoucí v nové vesnice, jejichž název dodnes v mnoha případech hlásá dávnou sklářskou minulost, a vesnice již existující rostly přílivem bezzemků, kteří v blízkých sklárnách hledali práci. Tento příliv neustal ani v XVII. století. Na druhé straně sklářství nadměrným kácením hraničního hvozdu těžce poškozovalo a ničilo lesní bohatství Orlických hor, které nebylo plánovitě a úměrně těžbě obnovováno, a toto neblahé dědictví v mnoha ohledech přetrvává dodnes. Zvýšená potřeba základní suroviny - dřeva - vedla jednotlivé vrchnosti ke sporům o hranice a nepřímo přispěla i ke zpřesnění zemských hranic českých vůči Kladskému hrabství. Zdárný vývoj sklářství v této oblasti však byl přerušen třicetiletou válkou.

     

     

     

  • Za třicetileté války
  • Jako každá válka, i válka třicetiletá negativně ovlivnila výrobu spotřebního a pro válečné účely tak nepotřebného artiklu jako je sklo. Majetkové přesuny, válečné události, průtahy vojsk, potíže s odbytem a množství dalších příčin způsobily, že v průběhu válečných událostí pracovaly jen hutě na těch panstvích, která se s určitými přestávkami dočkala mírových dnů padesátých let XVII. století. Je příznačné, že v tomto období nevznikla žádná nová hut'.

     

    V období pozdní renesance se na českém skle poprvé uplatňuje technika řezání, která mu později dobyla světové slávy. Počet řezačů v Čechách rychle vzrostl především v poslední čtvrti XVII. století.

     

    Číše malovaná nevypalovanými barvami a rytá diamantem. Čechy nebo Morava 1621
    Číše řezaná Casparem Lehmannem. Praha 1605
    Číše malovaná nevypalovanými
    barvami a rytá diamantem.
    Čechy nebo Morava 1621
    Číše řezaná Casparem Lehmannem.
    Praha 1605

     

    Deštenská hut' patřila asi od roku 1616 mistru Donátu Preusslerovi (jak bylo již uvedeno výše). Byla v jeho majetku ještě roku 1637, kdy uzavřel se svou novou vrchností, Heinrichem Craftem, novou obsáhlou smlouvu, jejíž text však neznáme. Z vrchnostenských účtů té doby se dovídáme, že roku 1622 bylo dáno "mistru z huti Donátovi" za 38 "sklenic konfektových" 2 kopy a 6 gr., roku 1624 dáno "tomu mistru z huti za 3 truhly skla prohlídacího" po 10 kopách grošů, tj. celkem 30 kop grošů, za půl truhly "prostýho skla" 3 říšské tolary, za 6 párů holeb po 6 groších a navíc byly koupeny "sklenný trychtýříčky" a "flašky". Roku 1635 byly na Opočno kupovány "sklenice, flaše sklenné i s futrálem, vinné sklenice a pivné sklenice". Obdobný sortiment zboží byl dodáván roku 1637 a 1643.

     

    O friedrichswaldské huti a jeho majiteli, Johannu Friedrichovi, mnoho zpráv z tohoto období nemáme. Pouze z roku 1623 se dochoval zápis, že sklář vrchnosti (Janu z Vlkánova) odvádí v termínu na sv. Filipa a Jakuba 12 kop gr. míš. a o sv. Václavu taktéž 12 kop gr. míšeňských, "více z týchž hutí hutmajster dává každoročně půl truhly malých kotoučův (to jest 22 kop kotoučův). Prohlédacích kotoučův 200. Sklenic se dvěma erby, jakýchkoliv by ty erby byly a jemu se poslaly a jakoukoli též barvou by se malovaly, dává jí každoročně 12. Ta pak každá sklenice má býti bud' v půl pity neb celou pintu; též jednu kopu sklenic prostých, vinných a pivných, tak aby v žejdlík i více něco hrubý byly."

     

    Na rychnovském panství, jak již bylo uvedeno, zanikla sklárna před třicetiletou válkou a během let 1618 - 1648 nebyla pravděpodobně obnovena.

     

    Rokytnické panství neprodělalo žádné větší majetkové přesuny a otřesy. Roku 1627 směnil Joachym Ziegler z Klipphausen statek Rokytnici s příslušníkem hornolužické německé šlechty Janem Mikulášem z Nostitz za jeho statek Ober Kunewalda. Sklárnu v té době patrně drží rod Friedrichů. V roce 1647 se v rokytnické matrice objevuje jméno nového skelmistra. Byl jím Jan Švanda. Někdy poté však sklárna zanikla a byla obnovena až asi r. 1654 na jiném stanovišti.

     

    Třicetileté období let 1618 - 1648 je v Orlických horách etapou sklářské stagnace vynucené válečnými poměry. Nový vývoj nastal až koncem XVII. století, ale byla to éra rozmachu jen po stránce kvalitativní, nikoliv již kvantitativní. Lesní bohatství na některých panstvích bylo již příliš ztenčeno a nové vrchnosti neměly zájem na pokračujícím drancování lesů. Sklářská výroba se na některých panstvích stávala neefektivní, na vyklučených plochách byli usazováni poddaní, vznikaly panské dvory a rozvíjela se zemědělská produkce. Příjem z těchto vrchnostenských podniků a od poddaných byl rentabilnější a mnohem vyšší než příjem od skláře. Navíc bylo možno vždy zakoupit sklářské výrobky od těch zbývajících hutí, které ještě mohly čerpat z lesního bohatství hor. Tak zaniklo sklářství na opočenském, žamberském, kyšperském a králickém paství. Další sklárny, které překonaly tuto krizi, nebo nově vznikly, zanikaly pak v průběhu XVIII. století.

     

     

     

  • Sláva barokního skla
  • Zlom, který nastal v polovině XVII. století v Čechách, se odrazil i ve sklářské výrobě. Skončilo období relativně samostatných sklářských hutí, které celkem svobodně pracovaly a vyráběly na jednotlivých panstvích a které svůj provoz měly zajištěny dalekosáhlými privilegiemi. Vrchnosti po skončení třicetileté války již neudělují sklářským mistrům nová privilegia, spíše se snaží stávající omezovat a likvidovat, nepovolují vznik nových svobodných skláren, ale samy zakládají nové sklárny jako vrchnostenské režijní podniky, ve kterých je sklářský mistr zatlačen do pozice nájemce či přímo vrchnostenského zaměstnance a sklářská hut' pracuje v přímé návaznosti na potřebě a libovůli feudální vrchnosti.Vznikají sklářské manufaktury, o kterých jsme informováni blíže z jiných oblastí Čech. I nadále činnost skláren přispívá k dalšímu osídlování Orlických hor, ke zhoustnutí sídlištní sítě, ale zároveň k další likvidaci lesního bohatství hor. Nezanedbatelná je i úloha skláren v procesu germanizace této pohraniční oblasti Čech.

     

    České řezané sklo se stalo ideálním typem barokního stolního nádobí i upomínkového předmětu. V první polovině XVIII. století zaplavilo evropský i světový trh a dosáhlo takové obliby, že otřáslo benátským sklářským obchodem. Řezané sklo nebylo ovšem jediným typem skla, jež se u nás v prvé polovině XVIII. století vyrábělo. Zvláštní kapitolu v dějinách českého skla tvoří sklo dvojstěnné, vyráběné podle předpisu, uveřejněného J. Kunckelem roku 1689. Jinou technikou výzdoby českého skla v druhé čtvrti XVIII. století byla malba černou, vypalovanou barvou, tzv. švarclotem, kterou domácký malíř porcelánu Ignác Preissler, činný v Kunštátě, aplikoval i na stolní sklo (viz níže).

     

    Karafa a číška broušené, malovaná emaily. Čechy kolem 1770-80
    Číška dvojstěnná. Čechy kolem 1730-40
    Karafa a číška broušené,
    malované emaily.
    Čechy kolem 1770-80
    Číška dvojstěnná.
    Čechy kolem 1730-40

     

     

    Sklárna v Deštném - jak vyplývá z opočenských účetních knih - byla v provozu v průběhu třicetileté války i těsně po ní. Asi od roku 1642 byla v držení Georga Preusslera. Ke sklářské huti patřilo v té době 75 korců orné půdy, 7 domků "v kterýchžto k sklenným hutím pro práci podruhy chová", 1 mlýn o jednom složení, 6 potahů, 25 krav, 12 jalovic a 45 ovcí. Georg Preussler ale zemřel již roku 1655 a brzo poté i jeho syn a nástupce Donát, takže dědici prodali hut' Antonu Friedrichovi. Sled dalších majitelů hutě a její osudy dobře neznáme. Nejspíše se po třicetileté válce přestěhovala a jedno z posledních či
    Model sklárny Na cikánce
    Model sklárny z lokality "Na cikánce" (exponát deštenského muzea)
    úplně poslední stanoviště bylo na odvrácené straně hor, na lokalitě později zvanLokalita na Cikánce a Šerliché Glashüttenwiese (dnes loučka Na cikánce). Archeologická sonda odhalila, že v této huti se vyrábělo čiré sklo, poháry, křišt'álové lustry, sklo červené, modré, žluté, zelené, malované a tabulové. Díky jejímu působení zřejmě vyrostla nedaleká skupina chalup nazvaná Scherlichgraben (Šerlich), jejíž obyvatelé asi pro hut' pracovali. Hut' svoji činnost ukončila někdy v druhé polovině XVIII. století. (Roku 1753 hut' ještě pracovala a vyráběla pivní a vinné sklenice, džbány, láhve a jiné zboží z bílého obyčejného skla. Dne 22. ledna 1760 pak zemřel v Deštném sklářský mistr Jakub Sevald.)

    Odlesněné údolí Divoké Orlice, pohled z hřebene Orl.hor na Kaiserswalde, dnešní polskou Lasówku
    Odlesněné údolí Divoké Orlice, pohled z hřebene Orl. hor na Kaiserswalde, dnešní polskou Lasówku

    Sklářským mistrem ve Friedrichswaldě byl v závěrečné fázi třicetileté války Hans Friedrich ml. Pravděpodobně v r. 1652 dochází ke změně skláře, majitelem se stal Adam Paul Peterhansel, příslušník sklářského rodu původem z pasovského biskupství. Již tehdy byl pocit'ován určitý nedostatek dříví. Proto A. Peterhansel odkoupil r. 1662 už na kladském území les o výměře 1000 sáhů v prostoru za řekou Orlicí až k jejím pramenům, naproti Friedrichswaldu. Obdržel zároveň právo k vybudování nové sklářské hutě, svobodného statku, právo šenku a právo usadit řemeslníky (řezníka, pekaře ap.). Nová hut' a vznikající vesnice se nazývaly Kaiserswalde (Lasówka). Od té doby se dějiny hutě ve Friedrichswaldu a v Kaiserswalde navzájem prolínají a splývají a je dosti obtížné je odlišit. Asi kolem r. 1700 přesídlila sklářská hut' definitivně do Kaiserswalde a obě hutě se sloučily v jednu.

    Flakon malovaný švarclotem. Čechy, Kunštát, Ignác Preissler. Kolem 1730
    Flakon malovaný švarclotem. Čechy, Kunštát, Ignác Preissler. Kolem 1730

    V Peterhanslově podniku pracovali významní umělci. Roku 1670 se poprvé objevuje jméno Nickel Rohrbach, jméno, které proslavili jeho nositelé zejména v XVIII. století a kteří nakonec 10. VII. 1800 hut' koupili a pozvedli k novému rozmachu. Ve Friedrichswaldu pracoval r. 1675 malíř skla D.J. Norbert Preisler, který se brzy poté přestěhoval do Kunštátu. Ještě ve Friedrichswaldu se mu narodil roku 1676 syn Ignác, později proslulý malíř skla a porcelánu, který v Kunštátě, v blízkosti kaiserswaldské, deštenské a černovodské sklárny, pracoval v samostatné dílně.

    Činnost friedrichswaldské hutě i hutě kaiserswaldské přispěla významným způsobem k osídlení ve vsích na horním toku Divoké Orlice na obou stranách zemské hranice. Ve Friedrichswaldu, kde roku 1614 byl pouze horský prales, žilo roku 1939 již 294 osob.


    Údolí OrliceNa rychnovském panství vznikla na počátku XVIII. století nová sklárna v prostoru horského údolí jižně od Kunštátu. Údolí se nazývalo Fruedenthal a sklárna po něm obdržela své jméno. Osídlení poblíž hutě přerostlo ve vesnici zvanou Schwarzwasser (Černá Voda). Sklárna se rozkládala na západním okraji obce při potoce u bývalého kolovratského loveckého zámečku a její existenci připomíná les nesoucí pojmenování "Glashüttenwald" (Na sklárně). Přesný rok založení této sklárny neznáme, za rok zahájení výroby lze snad považovat r. 1703, případně r. 1728. Poté asi dočasně zanikla, nebot' když ji r. 1748 obnovovala Rosina Hoglová, našla z předchozího objektu pouze trosky. V produkční tabele z r. 1753 je černovodská hut' popisovaná společně s hutí deštenskou, poněvadž obě ležely na území patřící rychnovské vrchnosti. Vyrábějí se zde velké a malé pivní a vinné sklenice, džbány, láhve a jiné zboží z bílého obyčejného skla ročně okolo 2800 a 2500 kusů; kdyby však byl lepší odbyt a hutě mohly bez přestávky pracovat, vyrobily by ročně okolo 10 000 kusů výrobků. Sklo se prodávalo nejen v královehradeckém kraji, ale i do Slezska, dále do České Lípy, do Polevska a Skalice u České Lípy.

    Od roku 1788, pod vedením Josefa Seidla, se vyráběly hlavně lahve na minerálku.. Již roku 1789 dal však krajský úřad v Hradci Králové návrh na zrušení hutě pro nedostatek dřeva. Po r. 1800 zprávy o ní mizí...

    Freudenthalská hut' byla zřejmě poslední zaniklou hutí z těch, které vznikly ještě v období feudalismu. Sklárna - vlastně sklářský výrobní podnik - asi změnila jednou až dvakrát své stanoviště. Díky její existenci se rozrostla nejen ves Schwarzwasser, ale i sousední Neudorf (Nová Ves).

     

    V rokytnické sklárně vystřídal roku 1656 J.Švandu nový skelmistr Johann Hauff. Tento hut'mistr, pocházející z rokytnického obyvatelstva, však již nebyl svobodným sklářem jako jeho předchůdci, stal se pouze nájemcem vrchnostenské sklárny. Na ploše po dříví vykáceném pro potřebu sklárny vznikl díl vesnice Herrnfeld (Panské Pole; 1663), ves Wenzelshau (Václavova Seč; 1674) a ves Liebenthal (Údolíčko; 1703) - tak současně se jeví i posun vlastní sklárny. Přeměnou ze sklářova statku později vznikla ves Hannchen (Hanička; 1790).

    Rokytnická hut' již nebyla v XVIII. století obnovena, zanikla brzy po roce 1700. Zřejmě došlo k tak velkému úbytku lesů, že se jevilo nežádoucím sklárnu na panství udržet.

    Desetiletí po třicetileté válce byla obdobím, ve které činnost orlickohorských skláren kulminovala. Jejich výrobky, které se podílely na slávě českého skla, pronikly prostřednictvím obchodních společností na středoevropské a snad i zahraniční trhy, pokrývaly spotřebu skla v regionu a dávaly obživu, radost, užitek a krásu nejen těm, kteří je vyráběly, ale i těm, kteří si je kupovali a používali je. V osmnáctém století sklářská kolonizace, trvající více než tři sta let, skončila. Do devatenáctého století vstoupila vlastně pouze jedna pracující sklárna, freudenthalská. Příčin vedoucích k zániku kdysi tak intenzívní sklářské výroby v tomto regionu bylo několik - zásadní roli zde sehrála asi nedostatečná surovinová základna a vyčerpání lesního bohatství, neschopnost přejít na jiné druhy paliva a modernější technologii, rostoucí konkurence.... Oheň, který dával obživu stovkám lidí mnoha generací, na několik desetiletí vyhasl, zůstal pouze hřbitov sklářské výroby, hustá sít' horských vesnic, jejichž chalupnické obyvatelstvo se s bídou drželo při životě hlavně tkalcovstvím. Zůstaly odlesněné a zgermanizované Orlické hory.

     

     

     

  • Zánik sklářství v Orlických horách
  • Epilog k rozmachu orlickohorského sklářství v XVII. a XVIII. století psalo epizodicky XIX. a XX. století.

     

    KoutyNa rokytnicku došlo ještě na přelomu XVIII. a XIX. století k pokusu o obnovení sklářské výroby, ale úspěšnější byl pokus až o šedesát let později, který podnikl Jan Stöhr z Vamberka. Vystavěl roku 1872 velkou sklárnu v lokalitě Bockwinkel (Kouty) mezi Horní Rokytnicí a Říčkami. Odbytové nesnáze, drahý přísun surovin a odvoz výrobků a snad i jiné důvody způsobily, že podnik během několika let zkrachoval. Tovární budovy byly strženy a místo továrny na sklo zde byla zřízena pila. Sklárna nejprve vyráběla sklo tabulové, později duté sklo křišt'álové, alabastrové, rubínové a jinobarevné, které se exportovalo i do Anglie.

     

    Anenská hut'Severněji od Kamence (Rassdorf) vystavěl majitel solnického panství Antonín Slivka ze Slivic sklářskou hut', na pamět jeho sestry pojmenovanou Anenská hut'. Sklárna, vybudovaná v místech staré karmelitánské hutě, byla uvedena do provozu posvěcením dne 24. září 1845. Při její výstavbě se našla staré sklenice na pití, výrobky sklárny pracující v Rassdorfu v XVIII. století. Anenská hut' byla pronajímána různým pachtýřům, ale žádnému se nepodařilo zde zbohatnout. Povedlo se to až v šedesátých letech Edmundu Kadlíkovi, který však hut' držel jen do roku 1880. Pak rozvázal nájemní smlouvu s majitelem solnického velkostatku, který dal Anenskou hut' zbořit.

    Vázička s oušky, podjímané sklo, nálepy, štípaný dekor ve tvaru květů a listů. Sklárna v Zákoutí, počátek 20.století
    Vázička s oušky, podjímané sklo, nálepy, štípaný dekor ve tvaru květů a listů. Sklárna v Zákoutí, počátek 20.století

    Továrník Kadlík si mezitím postavil druhou hut'. V roce 1873 zakoupil v Zákoutí hospodářství čp. 84, které přebudoval na sklářskou hut' a pojmenoval ji - na rozdíl od té, kterou již měl propachtovanou - na Karolininu hut'. Měl velký podnikatelský úspěch. Karolinina hut' vyráběla rozličné sklářské zboží: bohatě zdobené vázy, rozmanité druhy sklenic, džbánů a lahví, skleněné šperky aj. Dříví brala hut' z lesa později nazvaného "Gloshettapusch", který patřil k selskému statku čp. 84, a z vrchnostenských lesů z revíru Luisienthal. U myslivny v Luisině Údolí bylo skladiště dřeva, které bylo v zimě sváženo do Zákoutí. Sklářské výrobky, které vyráběli většinou čeští dělníci, byly prodávány do Prahy i jinam. Po Kadlíkovi změnila továrna více majitelů. Roku 1908 vyhořela, byla opět uvedena do provozu, ale zakrátko, roku 1911 byla zrušena pro stále větší odbytové potíže, stoupající výrobní náklady a urputnější konkurenci. Tak zanikla poslední sklářská hut' v Orlických horách...

     

    Po I. ani po II. světové válce už nebyla sklářská výroba v Orlických horách - nepočítáme - li současnou výrobu vánočních ozdob - obnovena. Úkol šířit slávu českého skla přejala jiná centra, ležící mimo region Orlických hor.

     

     

  • Experimentální tavba skla dřevem
  • Vzpomínka na sklářskou historii však Orlických horách i nadále každý rok ožívá. Každý rok se na začátku srpna v Deštném koná akce nazvaná "Tavení skla dřevem". K rozpálení nově postavené sklářské pece se používá dřevo a sklo se taví původním způsobem. I v tom spočívá "experimentálnost" a ojedinělost této akce, která zatím nemá v Evropě ani ve světě obdoby. Celoročně je pak v deštenském muzeu instalována expozice, která se věnuje historii sklářství v regionu Orlických hor. Fotografie z 11. ročníku (2002) naleznete na této stránce, fotografie ze 14. ročníku (2005) pak zde.

    Sklářská pec, v Deštném nese  jméno sv. Máří Magdalény
    Průběh tavby
    Sklářská pec, v Deštném nese
    jméno sv. Máří Magdalény
    Průběh tavby

     

     

  • Literatura, použité prameny
  • Převážná část stránky je zkráceným přepisem článku Jaroslava Šůly: Stručné dějiny a topografie skláren v Orlických horách v období feudalismu, který byl zveřejněn v roce 1984 v Sborníku Státního okresního archívu v Zámrsku (s. 97-184).

    Většina fotografií skla pochází z útlé knížky Olgy Drahotové: České sklo (1970, Odeon, Praha). Dále pak z knihy Z historie sklářství na pomezí Čech a Moravy od autorů Marie Borkovcové, Václava Šplíchala (1999, Městské muzeum, Lanškroun).

     

     

     

    ZAJÍMAVÁ MÍSTA:

    Anenský vrch

    Bartošovice v O.h.

    Bukačka

    Czarne bagno

    Černý důl

    Čertův důl

    Čihák

    Deštné

    Dobrošov

    Hadinec

    Hanička

    Jelení lázeň

    Kačerov

    Kamenec

    Komáří vrch

    Kunštátská kaple

    Kunvald

    Luisino Údolí

    Nebeská Rybná

    Neratov

    Olešnice v O.h.

    Orlice - Divoká, Tichá

    Orlické Záhoří

    Pastviny

    Pěčín

    Rokytnice v O.h.

    Říčky

    Sedloňov

    Sedloňovský černý kříž

    Suchý vrch

    Šerlich

    Šerlišský mlýn

    Velká Deštná

    Vrchmezí

    Vrchní Orlice

    Zdobnice

    Zemská brána

     

    Jiráskova horská
    cesta

    © 2001 - 2005 www.orlickehory.net

       
    Zpět na úvod